Agnostida · Agnostidae
Agnostus
Jediný agnostid, u kterého jsou známé končetiny. Fosfátem prostoupené exempláře ze švédských vápencových konkrecí zachovaly devět párů přívěsků včetně detailů měřených v mikrometrech.
Atlas rodů
Rody trilobitů podle znaků, stáří a prostředí.
Atlas obsahuje 87 profilů; 54 z nich je doložených z českých lokalit. Každý profil shrnuje určovací znaky, stratigrafický rozsah, velikost, prostředí a zdroje.
Zobrazeno 87 rodů
Ptychopariida · Agraulidae
Agraulos
Drobný kambrický trilobit s klenutou hlavou a lichoběžníkovou glabelou. Ze Skryjí pochází jeho exemplář uložený na konci vlastní stopy – jeden z mála případů, kdy je znám původce stopy i stopa sama.
Asaphida · Raphiophoridae
Ampyx
Slepý ordovický trilobit se třemi dlouhými trny na hlavě – jedním z glabely a dvěma z lícních částí. Marocké nálezy jedinců seřazených za sebou patří k nejstarším dokladům skupinového chování u živočichů.
Phacopida · Phacopidae
Ananaspis
Silurský fakopid s klenutou glabelou a hrubě hrbolkatým povrchem. Typový druh popsal Barrande z pražské pánve, samostatný rod z něj vydělil Campbell až o sto patnáct let později.
Proetida · Phillipsiidae
Archegonus
Karbonský proetid, na kterém stojí členění spodnokarbonských trilobitů. Rod se dělí na řadu podrodů a jeho jméno proto v literatuře pokrývá širší okruh zvířat.
Asaphida · Asaphidae
Asaphus
Baltský ordovický trilobit s hlavou a ocasem stejné velikosti a hladkým povrchem. U několika druhů vyrostly oči na stopkách dlouhých jako polovina hlavového štítu.
Proetida · Aulacopleuridae
Aulacopleura
Drobný proetid s neobvykle dlouhou hrudí. Na loděnickém materiálu se změřil růst jednoho trilobitího druhu podrobněji než u kteréhokoli jiného.
Proetida · Proetidae
Basidechenella
Devonský proetid, kterého Richter roku 1912 oddělil od rodu Dechenella. Novější fylogenetické analýzy jeho druhy rozdělují do několika nesouvisejících větví, takže vymezení rodu zůstává otevřené.
Harpetida · Harpetidae
Bohemoharpes
Harpetid se širokým proděravělým límcem, popsaný z českého paleozoika. Jméno odkazuje na Čechy, odkud pochází většina dobře zachovaného materiálu.
Corynexochida · Styginidae
Bumastus
Trilobit, jehož schránka ztratila skoro všechny rýhy a připomíná hladký ovál. Velké oči na jinak setřené hlavě jsou hlavní důvod, proč se vykládá jako zvíře zahrabané v sedimentu.
Phacopida · Calymenidae
Calymene
Jeden z prvních vědecky pojmenovaných rodů trilobitů. Typový druh z anglického Dudley se dostal do městského znaku a lamači ho pod přezdívkou „Dudley bug“ prodávali už v 18. století.
Proetida · Telephinidae
Carolinites
Drobný ordovický trilobit s velkýma očima, který žil v horních vrstvách oceánu. Druh Carolinites genacinaca má nejširší doložené rozšíření ze všech trilobitů – najdete ho na všech ordovických kontinentech v pásu kolem rovníku.
Phacopida · Cheiruridae
Ceraurus
Ordovický cheirurid s hrbolatou hlavou, dlouhými lícními trny a párem dlouhých trnů na nepatrném ocasním štítu. Na výbrusech jeho schránek uviděl Walcott poprvé končetiny trilobita.
Phacopida · Calymenidae
Colpocoryphe
Ordovický kalymenid se zářezem uprostřed předního okraje hlavy. Patří k nejběžnějším trilobitům pražské pánve a z barrandienských exemplářů jsou popsané zbytky trávicí soustavy.
Phacopida · Acastidae
Comura
Devonský fakopid s trny na koncích všech hrudních článků i po obvodu ocasního štítu. Přes ostnitý vzhled nepatří mezi odontopleuridy – prozradí ho schizochroální oči a jedenáct hrudních článků.
Ptychopariida · Conocoryphidae
Conocoryphe
Slepý kambrický trilobit s hladkou klenutou hlavou a čtrnáctičlennou hrudí. V jineckých a skryjských břidlicích patří k nejčastějším nálezům hned po rodech Ellipsocephalus a Paradoxides.
Phacopida · Encrinuridae
Cromus
Encrinurid pražské pánve s dlouhým žebrovaným ocasním štítem a stopkatýma očima. Typový druh popsal Barrande z kopaninského souvrství a rod je dodnes znám hlavně z Čech.
Asaphida · Trinucleidae
Cryptolithus
Slepý ordovický trilobit se širokým lemem hlavy, který je prostoupený pravidelnými řadami jamek. Anglická literatura mu podle nich říká lace collar trilobite, trilobit s krajkovým límcem.
Proetida · Phillipsiidae
Cummingella
Karbonský trilobit, kterého Reed roku 1942 vyčlenil z rodu Phillipsia. Patří k nejběžnějším trilobitům britského a belgického uhelného vápence a je doložený i ze spodního karbonu Moravy.
Asaphida · Cyclopygidae
Cyclopyge
Ordovický trilobit s očima přes celou líci, šesti hrudními články a bez lícních trnů. Plaval ve volné vodě na spodní hranici průniku světla; typový druh popsal Barrande z pražské pánve.
Proetida · Aulacopleuridae
Cyphaspis
Drobný trilobit s kulovitě nafouklou glabelou, jedenácti hrudními články a trnem na šestém osním kroužku. V Česku patří k fauně koněpruského útesu.
Phacopida · Dalmanitidae
Dalmanites
Silurský fakopid s velkýma schizochroálníma očima a ocasním štítem vybíhajícím v ostrý střední hrot. Barrande ho pojmenoval po švédském přírodovědci J. W. Dalmanovi.
Phacopida · Dalmanitidae
Dalmanitina
Nejnápadnější trilobit svrchního ordoviku Barrandienu: velké schizochroální oči, dopředu rozšířená glabela a do hrotu vytažený ocasní štít. Jméno rodu nese i fauna, která ordovik uzavírá.
Asaphida · Trinucleidae
Deanaspis
Drobný slepý trilobit se širokým děrovaným lemem hlavy. V letenském a zahořanském souvrství patří k nejběžnějším nálezům a jeho vystřídání rodem Onnia slouží ke korelaci vrstev.
Proetida · Proetidae
Dechenella
Devonský proetid s hustě členěným ocasním štítem a zřetelnými rýhami na glabele. Kayser ho roku 1880 zavedl jako skupinu uvnitř rodu Phillipsia; z Česka je doložený z čelechovických vápenců na Moravě.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Dicranurus
Spodnodevonský odontopleurid s párem mohutných týlních trnů stočených dozadu do závitu. V pražské pánvi ho zastupuje druh Dicranurus monstrosus, který popsal Barrande roku 1852.
Proetida · Phillipsiidae
Ditomopyge
Trilobit svrchního karbonu a permu s hruškovitou vyklenutou glabelou a devíti hrudními články. Patří k posledním rodům, které se dožily druhé poloviny permu.
Phacopida · Phacopidae
Drotops
Obří marocký fakopid ze středního devonu, který dorůstá až dvaceti centimetrů. Druhý ze dvou jeho druhů, Drotops armatus, nese navíc trny na hrudi a nad očima.
Redlichiida · Paradoxididae
Eccaparadoxides
Paradoxidid vydělený z rodu Paradoxides podle počtu glabelárních rýh. Typový druh pochází ze Skryjí a dal jméno nejstarší biozóně českého středního kambria.
Corynexochida · Illaenidae
Ectillaenus
Hladký illaenid s parabolickou hlavou a stejně velkým ocasním štítem. V šáreckém souvrství je nejčastějším zástupcem čeledi a pozná se podle nepatrných očí posunutých dopředu.
Phacopida · Phacopidae
Eldredgeops
Severoamerický středodevonský fakopid, kterého sbírky i obchod dodnes vedou jako Phacops rana. Na jeho očích se v sedmdesátých letech zkoušela teorie přerušovaných rovnovah.
Redlichiida · Ellipsocephalidae
Ellipsocephalus
Drobný slepý trilobit s hladkou klenutou hlavou a dvanácti hrudními články. V Jincích tvoří hustá jednodruhová nahromadění, která patří k nejznámějším deskám české paleontologie.
Ptychopariida · Alokistocaridae
Elrathia
Nejběžnější trilobit Severní Ameriky. Druh Elrathia kingii se ve wheelerském souvrství v Utahu těží komerčně a jeho hromadný výskyt se vysvětluje životem na hranici kyslíkem chudé a bezkyslíkaté vody.
Phacopida · Encrinuridae
Encrinurus
Trilobit s hlavou pokrytou hrubými hrbolky a s očima na krátkých stopkách. Anglicky se mu proto říká strawberry-head, jahodová hlava.
Harpetida · Harpetidae
Eoharpes
Ordovický harpetid s hlavou obklopenou širokým děrovaným lemem. Z pražské pánve pochází nález šesti jedinců schoulených pod ocasním štítem mnohem většího trilobita.
Phacopida · Acastidae
Erbenochile
Devonský trilobit s okem postaveným do svislé věže a se stínítkem nad zorným polem. Právě to stínítko slouží jako hlavní argument pro to, že šlo o zvíře aktivní za světla.
Phacopida · Calymenidae
Flexicalymene
Ordovický trilobit se zvonovitou glabelou a třinácti hrudními články, kterého lze najít častěji svinutého než nataženého. V Česku ho zastupuje Flexicalymene incerta ze zahořanského souvrství.
Phacopida · Acastidae
Greenops
Drobný asteropyginní trilobit hamiltonské skupiny státu New York. Ocasní štít lemují krátké ostré trny, hlava nese dlouhé lícní trny; z původního rozsahu rodu ubyla po revizích víc než polovina druhů.
Proetida · Phillipsiidae
Griffithides
Karbonský trilobit s nápadně vyklenutou, téměř kulovitou hlavou. Jméno se sto let používalo pro širokou směs karbonských proetidů a otázku jeho typového druhu musela řešit nomenklaturní komise.
Harpetida · Harpetidae
Harpes
Devonský harpetid, jehož hlavu obkružuje široký děrovaný lem protažený dozadu do dvou dlouhých hrotů. Jméno rodu dlouho sloužilo jako sběrná kategorie pro všechny trilobity s takto stavěnou hlavou.
Phacopida · Acastidae
Hollardops
Nejběžnější úplný trilobit marockého devonu. Od ostatních asteropygin ho odlišuje deset hrudních článků místo jedenácti a nápadně široký, plochý hlavový štít.
Redlichiida · Paradoxididae
Hydrocephalus
Široce stavěný paradoxidid z jineckých břidlic. Glabela se dopředu rozšiřuje a u dospělců dosedá až na přední okraj hlavy. Rod stojí na drobných larvách zvířete, které dorůstalo přes dvacet centimetrů.
Asaphida · Remopleurididae
Hypodicranotus
Ordovický trilobit s vidlicovitým hypostomem, který zespodu sahá až k ocasnímu štítu. Ocasní štít je za to zredukovaný na jediný nepatrný článek – nejmenší, jaký je u trilobitů znám.
Phacopida · Cheiruridae
Cheirurus
Typový rod čeledi Cheiruridae. Ocasní štít vybíhá do tří párů silných výběžků rozestavených jako prsty dlaně; typový druh popsal Beyrich roku 1845 na českém silurském materiálu.
Corynexochida · Illaenidae
Illaenus
Baltský ordovický trilobit s vysoko klenutou hlavou, deseti hrudními články a povrchem bez rýh. Jméno rodu sloužilo dlouho jako sběrná škatule pro všechny hladké trilobity.
Asaphida · Asaphidae
Isotelus
Severoamerický asafid s lopatovitou hlavou a ocasním štítem stejné velikosti. Exemplář druhu Isotelus rex měří 720 mm a je největším úplným trilobitem, jaký byl kdy nalezen.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Kettneraspis
Ostnitý trilobit s devíti hrudními články, z nichž zadní nesou nápadně prodloužené trny. Typový druh popsal Barrande z eifelských vápenců Barrandienu, rod sám vymezili Prantl a Přibyl roku 1949.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Koneprusia
Drobný devonský odontopleurid pojmenovaný podle Koněprus. Ocasní štít nese vedle dlouhého páru okrajových trnů ještě jeden trn ve střední rovině – znak, který ho odlišuje od ostatních ostnitých rodů.
Proetida · Phillipsiidae
Liobole
Drobný proetid ze spodnokarbonského kulmu. V Česku patří k mála rodům, které dokládají, že trilobiti u nás nekončí devonem.
Asaphida · Trinucleidae
Marrolithus
Trinukleid se širokým děrovaným lemem kolem hlavy a bez očí. Nálezy z českého ordoviku patří k nejnázornějším ukázkám toho, jak pravidelně jsou jamky v lemu uspořádané.
Asaphida · Asaphidae
Nobiliasaphus
Asafid s dlouhými lícními trny a ocasním štítem, na jehož ose sedí terasovité lišty zlomené do písmene V. Typový druh popsal Barrande ze zahořanského souvrství na Berounsku.
Phacopida · Dalmanitidae
Odontochile
Velký spodnodevonský dalmanitid s okem sahajícím téměř k okraji hlavy, dlouhými lícními trny a ocasním štítem zakončeným hrotem. V koněpruských vápencích patří k nejnápadnějším nálezům.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Odontopleura
Typový rod celé čeledi i řádu ostnitých trilobitů. Drobný silurský druh Odontopleura ovata je jedním z nejlépe prostudovaných odontopleuridů a jeho materiál pochází hlavně z Barrandienu a z Gotlandu.
Corynexochida · Dorypygidae
Ogygopsis
Velký kambrický trilobit s hladkou schránkou a rozměrným ocasním štítem. Vrstva na Mount Stephen v Britské Kolumbii je jím naplněná tak hustě, že po něm nese jméno.
Redlichiida · Olenellidae
Olenellus
Severoamerický trilobit spodního kambria, jehož hlavový štít nemá lícní švy. Jeho vymizení slouží jako hranice mezi spodním a středním kambriem Laurentie.
Corynexochida · Dorypygidae
Olenoides
Trnitý kambrický trilobit se sedmi hrudními články. Druh Olenoides serratus z burgesských břidlic patří k nejlépe známým trilobitům vůbec – zachovaly se u něj končetiny, tykadla i pár přívěsků na konci těla.
Ptychopariida · Olenidae
Olenus
Drobný trilobit svrchního kambria z černých alunových břidlic Skandinávie. Několik po sobě jdoucích biozón nese jeho jméno a jeho úzká osa se širokými pleurami se vykládá jako přizpůsobení na vodu chudou kyslíkem.
Asaphida · Trinucleidae
Onnia
Trinukleidní trilobit svrchního ordoviku, podle kterého se jmenuje britský stupeň onnian. V pražské pánvi navazuje na rod Deanaspis a patří k nejběžnějším zkamenělinám zahořanských a bohdaleckých vrstev.
Phacopida · Dalmanitidae
Ormathops
Ordovický dalmanitid s velkýma očima, který se v Čechách nachází uzavřený v konkrecích šáreckého souvrství. Nezploštělý materiál z nich patří k nejlépe zachovaným ordovickým trilobitům Evropy.
Proetida · Aulacopleuridae
Otarion
Drobný proetid s nafouklou glabelou a dlouhými lícními trny. Jeho typový druh pochází z českého siluru a byl popsán devatenáct let před prvním svazkem Barrandova díla.
Proetida · Phillipsiidae
Paladin
Karbonský trilobit s devíti hrudními články, jeden z mála rodů, které v mělkých mořích po devonu zbývaly. Jméno jeho typového druhu se dostalo až před Mezinárodní komisi pro zoologickou nomenklaturu.
Redlichiida · Paradoxididae
Paradoxides
Velký kambrický trilobit s dlouhými lícními trny a nepatrným ocasním štítem. V Česku ho zastupuje Paradoxides gracilis z jineckých břidlic.
Agnostida · Peronopsidae
Peronopsis
Nejhojnější agnostid českého kambria. Rod popsali pražští autoři a jeho typový druh je založený na materiálu z Čech; drobná zvířata bez očí se v Jincích najdou i uvnitř schránek hyolitů.
Phacopida · Phacopidae
Phacops
Devonský trilobit s vyklenutou glabelou, schizochroálníma očima a jedenácti hrudními články. Rod se během revizí zúžil natolik, že většina druhů, které se pod jeho jménem prodávají, do něj už nepatří.
Phacopida · Pliomeridae
Placoparia
Slepý ordovický trilobit s hrudí připomínající žebra litinového radiátoru. V rokycanských konkrecích se zachoval prostorově, včetně tykadel a obsahu střeva.
Asaphida · Cyclopygidae
Pricyclopyge
Pelagický ordovický trilobit s obříma očima, které obtáčejí hruškovitou glabelu, a se dvěma okrouhlými terčíky na třetím hrudním článku. V šáreckém souvrství jde o nejběžnějšího cyklopygida.
Phacopida · Pharostomatidae
Prionocheilus
Ordovický trilobit s hrubě hrbolatým povrchem a zoubkovaným předním okrajem hlavy. V české literatuře vystupuje po většinu dvacátého století pod mladším jménem Pharostoma.
Proetida · Proetidae
Proetus
Typový rod řádu Proetida i čeledi Proetidae. Hladká klenutá hlava, deset hrudních článků a téměř stejně velký ocasní štít – a jméno, pod které se dlouho ukládalo všechno, co se tomu podobalo.
Proetida · Phillipsiidae
Pseudophillipsia
Poslední rozšířený rod trilobitů. Z changhsingu, závěrečného stupně permu, jsou z celé třídy známé jen dva rody a tenhle je z nich ten, který se nachází po celé Tethydě.
Phacopida · Acastidae
Psychopyge
Marocký trilobit s plochým mečovitým výběžkem vybíhajícím z čela hlavy. K němu přidává svislý týlní trn a lícní trny delší než celá glabela.
Ptychopariida · Ptychopariidae
Ptychoparia
Typový rod celého řádu Ptychopariida, popsaný z jineckých břidlic. Pod jeho jménem se ve sbírkách nashromáždil materiál nejméně tří různých rodů, které oddělila až revize z roku 2006.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Radiaspis
Odontopleurid, jehož ocasní štít nese osm párů stejně dlouhých trnů rozbíhajících se do vějíře. Vzácný rod doložený i z Barrandienu; mizí ve středním devonu při taghanické události.
Redlichiida · Redlichiidae
Redlichia
Velký plochý trilobit spodního kambria Gondwany a východní Asie. Australský druh Redlichia rex patří k největším kambrickým trilobitům a má doložené drtivé nohy.
Phacopida · Phacopidae
Reedops
Spodnodevonský fakopid s dopředu protaženou glabelou a menšíma očima, než má Phacops. V pražské pánvi patří k nejběžnějším trilobitům a nese jméno po celém jednom společenstvu.
Asaphida · Remopleurididae
Remopleurides
Ordovický trilobit s očima protaženýma podél celé hlavy a s ocasním štítem zakončeným párem trnů. Stavba těla odpovídá zvířeti, které plavalo nad dnem.
Ptychopariida · Solenopleuridae
Sao
Drobný trilobit ze skryjských břidlic, hustě pokrytý hrbolky a dutými trny. Na jeho růstové řadě popsal Barrande roku 1852 vývoj trilobita od larvy k dospělci – poprvé v dějinách oboru.
Corynexochida · Styginidae
Scutellum
Devonský trilobit s ocasním štítem ve tvaru rozevřeného vějíře, který je větší než hlava. Barrande ho z Čech popisoval pod jménem Bronteus a z koněpruských vápenců je znám v desítkách druhů.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Selenopeltis
Největší ostnitý trilobit ordoviku. Z konců hrudních článků mu vybíhají trny srovnatelné s délkou těla. Popsali ho Hawle a Corda z českého materiálu, dnes je nejznámější z marockých nalezišť.
Proetida · Scharyiidae
Scharyia
Drobný proetid s nápadně malým ocasním štítem, popsaný z českého siluru. Jméno typového druhu na nepoměr obou štítů přímo odkazuje.
Proetida · Proetidae
Schizoproetus
Proetid ze silurských a devonských vápenců. Druh Schizoproetus celechovicensis byl popsaný z moravských Čelechovic a nese jejich jméno.
Phacopida · Cheiruridae
Sphaerexochus
Cheirurid s glabelou nafouklou do polokoule, která zabírá největší šířku hlavového štítu. Typový druh popsal Beyrich roku 1845 z českého siluru současně s rodem Cheirurus.
Lichida · Lichidae
Terataspis
Obří devonský lichid ze státu New York, rekonstruovaný do délky kolem šedesáti centimetrů. Úplný exemplář znám není – celá představa o zvířeti stojí na složení izolovaných částí schránky.
Corynexochida · Styginidae
Thysanopeltis
Devonský trilobit s ocasním štítem rozšířeným do vějíře zakončeného řadou hrotů. Vějíř je u něj delší než celý zbytek těla za hlavou.
Ptychopariida · Olenidae
Triarthrus
Poslední rod čeledi Olenidae a nejlépe anatomicky známý trilobit vůbec. Exempláře z Beecherovy vrstvy ve státě New York mají nožky, žábry, tykadla i vajíčka nahrazená pyritem.
Phacopida · Homalonotidae
Trimerus
Velký hladký trilobit s trojúhelníkovou hlavou tvaru rýče a téměř setřenými hřbetními rýhami. Stavba těla odpovídá zvířeti, které se zahrabávalo do sedimentu.
Phacopida · Acastidae
Walliserops
Marocký trilobit s trojzubcem vyrůstajícím z čela hlavy. Nález jedince se čtyřmi hroty místo tří přinesl v roce 2023 první doklad, že podobné výběžky u trilobitů sloužily k soubojům.
Proetida · Proetidae
Warburgella
Proetid, jehož poddruh Warburgella rugulosa rugosa slouží jako určovací znak nejnižšího devonu. V profilu Klonk u Suchomast doprovází mezinárodně určenou bázi devonu.
Žádný rod neodpovídá zvolené kombinaci. Zkuste ubrat některý filtr.