Cryptolithus

Určovací znaky

1. Hlavový štít obklopuje široký plochý lem, ve kterém jsou jamky uspořádané do paprsčitých řad i do oblouků souběžných s okrajem.
2. Oči chybějí úplně, na hřbetní straně hlavy po nich nezůstala ani stopa.
3. Glabela je vyklenutá, dopředu rozšířená a proti lemu působí jako nasazený hrbolek.
4. Hruď má jen šest článků a je zřetelně užší než hlavový štít.
5. Lícní trny jsou tenké, dlouhé a míří dozadu podél celého těla.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Jemnozrnné sedimenty vnějšího šelfu, uložené většinou pod hladinou vlnění. Nálezy se soustřeďují do pánví na východě Severní Ameriky.

Potrava. Fortey a Owens vykládají lem s jamkami jako součást aparátu, kterým zvíře vířilo vodu pod hlavou a zachytávalo z ní částice. Končetiny rodu známé nejsou, takže výklad stojí na tvaru schránky a na srovnání s příbuznými rody.

Ve světě. Těžiště výskytu leží ve východní části Severní Ameriky, od Virginie a Ohia po Ontario a Québec. Roztroušené záznamy z Evropy, Maroka, Turecka a Venezuely patří většinou jiným trinukleidním rodům.

Zpracovával drobné částice z vody nebo z rozvířeného sedimentu.

Celý rod stojí na jednom znaku: kolem hlavového štítu obíhá široký plochý lem prostoupený desítkami drobných jamek. Zbytek zvířete je nenápadný – šest hrudních článků, krátký ocasní štít, žádné oči. Právě ta kombinace nápadné hlavy a chudého těla dělá z rodu Cryptolithus jednu z nejsnáze poznatelných ordovických zkamenělin Severní Ameriky.

Podle čeho rod poznáte

Jamky v lemu nejsou rozházené náhodně. Leží současně v paprsčitých řadách, které vybíhají od glabely k okraji, a v obloucích souběžných s obvodem hlavy. Počet oblouků a hustota jamek se mezi druhy liší natolik, že se používají k jejich rozlišení – a naopak obrys těla je uvnitř čeledi Trinucleidae tak jednotný, že podle něj rod určit nelze.

Druhý znak je záporný: oči chybějí. Na hlavovém štítu po nich nezůstaly ani vyvýšeniny, jaké mají některé druhotně oslepené rody. Hruď má šest článků, což je pro celou čeleď stálý počet, a ocasní štít je krátký, široký a zaoblený. Lícní trny vybíhají tence dozadu a u úplných exemplářů sahají za konec těla.

K čemu byl krajkový límec

Převažující výklad je filtrační. Podle Forteyho a Owense sedělo zvíře na dně opřené o lem a lícní trny tak, že mu pod hlavou zůstávala nízká komůrka. Pohybem končetin v ní vznikal proud vody, ze kterého se daly zachytávat drobné částice; jamky v lemu se přitom vykládají jako místa, kudy voda odcházela ven, nebo jako sídla smyslových štětinek.

Doklad je nepřímý hned dvakrát. Končetiny rodu Cryptolithus nikdo nikdy nenašel, takže o způsobu, jakým se proud vytvářel, se usuzuje ze srovnání s jinými trilobity. A stopy po hrabání, které se v týchž vrstvách vyskytují, se konkrétnímu původci přiřazují vždycky jen s výhradou. Slepota rodu je s filtračním výkladem slučitelná: zvíře, které nepronásleduje kořist, oči nepotřebuje.

Proč rod z Česka nepochází

České ordovické vrstvy jsou na trinukleidy bohaté, ale rod Cryptolithus mezi nimi není. Starší práce jméno používaly v širokém smyslu a řadily pod ně i barrandienské druhy – v databázích proto najdete záznamy typu „Cryptolithus (Onnia) ornatus“ z řevnických křemenců. Revize barrandienských trinukleidů, kterou v roce 1995 publikoval Frederick Shaw, ale tento rod ze zdejšího ordoviku neuvádí. Barrandienské kusy s krajkovým lemem patří rodům Onnia, Deanaspis a několika dalším.

Spor o zařazení

Web řadí trinukleidy k asafidům podle Treatise, tedy podle znaků na spodní straně hlavy. Novější klasifikace, kterou navrhl Adrain, pro ně vyčleňuje samostatný řád Trinucleida a Paleobiology Database ho už používá. Rozdíl není kosmetický: záleží na tom, jestli se široký lem a slepota vykládají jako odvozený stav uvnitř asafidů, nebo jako znaky vlastní skupině, která se oddělila dřív. Shoda zatím není.