kambrium – ordovik
Agnostidi mají tělo dlouhé obvykle jen několik milimetrů a hlavový i ocasní štít téměř stejně velký. Mezi nimi leží pouze dva, výjimečně tři hrudní články. Většina rodů nemá oči ani lícní švy.
Systém
Deset řádů a to, co je odlišuje.
Přes 20 000 popsaných druhů trilobitů se dělí do necelé desítky řádů. Členění není ustálené: u několika skupin se dodnes vede spor, jestli tvoří přirozený celek. Sporná místa jsou u každého řádu uvedená.
- kambrium
- ordovik
- silur
- devon
- karbon
- perm
pouze kambrium
Do tohoto řádu patří většina nejstarších známých trilobitů. Tělo je ploché a protáhlé, hruď má mnoho článků a ocasní štít je proti hlavovému nepatrný. Řád nepřežil kambrium.
kambrium – ordovik – silur – devon
Nápadným znakem je glabela, která se směrem k přednímu okraji rozšiřuje místo aby se zužovala. Ocasní štít bývá velký, u některých rodů stejně velký jako hlavový.
kambrium – ordovik
Ptychopariidi tvoří většinu druhů středního a svrchního kambria. Stavba těla je jednoduchá: kuželovitá glabela zúžená dopředu, mnoho hrudních článků a malý ocasní štít.
kambrium – ordovik
Asafidy spojuje šev, který na spodní straně hlavy dělí rostrální destičku na dvě části. Ocasní štít je velký, u mnoha rodů stejně velký jako hlavový.
ordovik – silur – devon
Hlavový štít pokračuje do plochého lemu, který obklopuje celou přední část těla a dozadu se protahuje do dvou dlouhých výběžků. Lem je hustě prostoupený drobnými otvory.
ordovik – silur – devon – karbon – perm
Proetidi jsou obvykle drobní trilobiti s klenutou hlavou a hladkým povrchem. Jako jediní přečkali devonské vymírání a jejich poslední rody mizí až s koncem permu.
ordovik – silur – devon
Nejnápadnější skupina paleozoických trilobitů. Podřád Phacopina má schizochroální oči s několika stovkami velkých, oddělených čoček – stavba, kterou nemá žádný jiný členovec.
ordovik – silur – devon
Lichidi mají hrubě hrbolatý až ostnitý povrch a ocasní štít rozdělený do několika párů výrazných laloků. Patří sem i největší známí trilobiti.
ordovik – silur – devon
Odontopleuridi jsou nejtrnitější trilobiti. Trny vybíhají z okraje hlavy, z konců hrudních článků i z ocasního štítu a u některých rodů jsou delší než samotné tělo.
Zdroje ke klasifikaci
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Müller, K. J. – Walossek, D. (1987): Morphology, ontogeny, and life habit of Agnostus pisiformis from the Upper Cambrian of Sweden. Fossils and Strata, 19, s. 1–124.Jediné podrobně známé končetiny agnostida a doklady pro jeho způsob života.
- Paterson, J. R. (2020): The trouble with trilobites: classification, phylogeny and the cryptogenesis problem. Geological Magazine, 157(1), s. 35–46.Kritický přehled sporů o klasifikaci a o náhlé objevení trilobitů v záznamu.
- Hughes, N. C. (2007): The evolution of trilobite body patterning. Annual Review of Earth and Planetary Sciences, 35, s. 401–434.Vývoj členění těla a proměnlivost počtu článků.
- Fortey, R. A. – Chatterton, B. D. E. (1988): Classification of the trilobite suborder Asaphina. Palaeontology, sv. 31.Vymezení řádu Asaphida a znaků, na kterých stojí. Starší ročníky tohoto časopisu nejsou v citačních rejstřících, takže se stránkování nepodařilo ověřit a záznam ho neuvádí.
- Ebach, M. C. – McNamara, K. J. (2002): A systematic revision of the family Harpetidae (Trilobita). Records of the Western Australian Museum, 21, s. 235–267.Vymezení řádu Harpetida a stavba lemu hlavového štítu.
- Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1999): Feeding habits in trilobites. Palaeontology, 42(3), s. 429–465.Rozbor způsobů získávání potravy odvozený ze stavby hypostomu a končetin.
- Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata, 4, s. 227–239.Původní vymezení řádu Proetida.
- Owens, R. M. (2003): The stratigraphical distribution and extinctions of Permian trilobites. Special Papers in Palaeontology, 70, s. 377–397.Poslední rody trilobitů a jejich zánik.
- Clarkson, E. N. K. (1979): The visual system of trilobites. Palaeontology, 22(1), s. 1–22.Popis holochroálních a schizochroálních očí.
- Schoenemann, B. – Clarkson, E. N. K. (2013): Discovery of some 400 million year-old sensory structures in the compound eyes of trilobites. Scientific Reports, 3, článek 1429.Nález vnitřní stavby oka zachované ve fosilii.
- Bicknell, R. D. C. – Paterson, J. R. (2018): Reappraising the early evidence of durophagy and drilling predation in the fossil record. Biological Reviews, 93(2), s. 754–784.Kritický rozbor dokladů o predaci na trilobitech.