Asaphida · Trinucleidae
Cryptolithus
Slepý ordovický trilobit se širokým lemem hlavy, který je prostoupený pravidelnými řadami jamek. Anglická literatura mu podle nich říká lace collar trilobite, trilobit s krajkovým límcem.
Asaphida · Raphiophoridae
Ampyx
Slepý ordovický trilobit se třemi dlouhými trny na hlavě – jedním z glabely a dvěma z lícních částí. Marocké nálezy jedinců seřazených za sebou patří k nejstarším dokladům skupinového chování u živočichů.
Stratigrafický rozsah
480–444 Ma · ordovik
- Typový druh
- Ampyx nasutus Dalman, 1827
- Velikost
- 15–40 mm
- Hrudní články
- 6
- Způsob života
- lezec po dně
- V Česku
- zatím nedoložen
Určovací znaky
- Z vrcholu vyklenuté glabely vybíhá dopředu jediný silný trn, který je nasazený nad předním okrajem hlavy.
- Z obou lícních částí hlavy vybíhají dozadu dva tenké trny, často delší než celé tělo.
- Oči chybějí, hlava je hladká a bez postranních glabelárních rýh.
- Hruď má pět až šest článků, ocasní štít je krátký a trojúhelníkovitý.
Pozor na záměnu
Uvnitř čeledi Raphiophoridae se rody odlišují hlavně tvarem a nasazením čelního trnu a proporcemi glabely. Barrandienské kusy s podobnou stavbou patří rodům Raphiophorus a Lonchodomas, ne rodu Ampyx, i když je Barrande pod tímto jménem popisoval.
Výskyt a způsob života
Prostředí. Jemné bahnité dno vnějšího šelfu v chladnějších mořích na okraji Gondwany a v Baltice. Nálezy pocházejí z prostředí s klidnou sedimentací a jen občasnými bouřkovými polohami.
Potrava. Přímé doklady o potravě chybějí. Stavba hypostomu odpovídá zvířeti, které sbíralo částice z povrchu sedimentu; slepota a dlouhé trny se obvykle vykládají jako přizpůsobení k životu na měkkém dně bez potřeby vidět.
Ve světě. Ordovické šelfové sedimenty Evropy, severní Afriky, Severní i Jižní Ameriky a Asie. Nejbohatší materiál pochází z marockého souvrství Fezouata a ze skandinávských vápenců.
Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.
Rod Ampyx vypadá jako trilobit sestavený ze tří jehel a jednoho hladkého štítku. Z vyklenuté glabely míří dopředu jeden dlouhý trn, z lícních částí hlavy vybíhají dozadu dva další, a mezi nimi zůstává drobné tělo o šesti hrudních článcích. Oči nemá – celá čeleď Raphiophoridae je slepá.
Podle čeho rod poznáte
Trojice trnů je znak, který nelze přehlédnout ani na neúplném kusu. Čelní trn vyrůstá z vrcholu glabely a bývá tlustší než oba zadní; ty jsou tenké a u dobře zachovaných exemplářů delší než celá schránka. Glabela je hladká, bez postranních rýh, a dopředu se rozšiřuje do vyklenutého laloku.
Uvnitř čeledi se ale rody podle celkového vzhledu rozlišit nedají. Rozhoduje tvar čelního trnu, jeho nasazení a proporce glabely – a právě tady leží nejčastější omyl na českém materiálu. Barrande popisoval barrandienské rafiofority pod jménem Ampyx, dnes se ale vedou v rodech Raphiophorus a Lonchodomas. Vlastní rod Ampyx z Barrandienu doložený není, i když se ve starší literatuře s tímto jménem setkáte.
Zástup, který se zachoval v celku
V roce 2019 popsal tým Jeana Vanniera v časopise Scientific Reports několik shluků druhu Ampyx priscus z marockého souvrství Fezouata, starých zhruba 480 milionů let. Jedinci v nich neleží náhodně: tvoří řady, ve kterých míří všichni stejným směrem a dotýkají se navzájem trny. Autoři argumentují, že takové uspořádání nevzniká pouhým splavením proudem, protože proud by těla srovnal podle osy toku, ne za sebe.
Nabízejí dva výklady. Buď šlo o hromadný přesun do hlubších poloh vyvolaný bouřkami, nebo o cestu na místa rozmnožování. Rozhodnout mezi nimi zatím nejde. V obou případech musela slepá zvířata držet řadu bez zraku – dotykem trnů a nejspíš i chemickými podněty. Hromadné výskyty ordovických trilobitů se přitom vykládají i jinak: portugalské nálezy velkých asafidů se dávají do souvislosti se svlékáním nebo s rozmnožováním, ne s přesunem.
K čemu byly trny
Pro trny se u slepých rodů obvykle uvádějí tři výklady: obrana, opora na měkkém dně a zvětšení plochy těla, které ztěžuje zapadnutí do bahna. Vzájemně se nevylučují a pro rod Ampyx není žádný z nich přímo doložený. Marocké shluky přidávají čtvrtou možnost, totiž že trny sloužily i ke kontaktu mezi jedinci; jde ale o výklad odvozený z jediného typu nálezu.
O tom, jak se výklady trnů opírají o zhojená zranění a o stavbu schránky, píše kapitola stočení a obrana.
Zařazení
Rod patří do řádu Asaphida. Velký ocasní štít a spodní střední šev.
Zdroje
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1999): Feeding habits in trilobites. Palaeontology, 42(3), s. 429–465.Rozbor způsobů získávání potravy odvozený ze stavby hypostomu a končetin.
- Gutiérrez-Marco, J. C. a kol. (2009): Giant trilobites and trilobite clusters from the Ordovician of Portugal. Geology, 37(5), s. 443–446.Obří ordovické exempláře a jejich hromadný výskyt.
- Whittington, H. B. (1992): Trilobites. Fossils Illustrated, sv. 2. Boydell Press, Woodbridge.Obrazový přehled stavby těla a hlavních skupin.
- The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.
Souvislosti
Kapitoly, které rod zmiňují
Snadná záměna
Rody, které vypadají podobně
Asaphida · Trinucleidae
Onnia
Trinukleidní trilobit svrchního ordoviku, podle kterého se jmenuje britský stupeň onnian. V pražské pánvi navazuje na rod Deanaspis a patří k nejběžnějším zkamenělinám zahořanských a bohdaleckých vrstev.