Joachim Barrande

Inženýr, kterého do Prahy přivedla revoluce

Narodil se roku 1799 v Saugues v jižní Francii, vystudoval École polytechnique a pracoval jako stavební inženýr. Po červencové revoluci roku 1830 odešla bourbonská rodina do exilu a Barrande s ní jako vychovatel Jindřicha, vnuka Karla X. Dvůr se přesunul do Prahy a Barrande tu zůstal i poté, co jeho úloha vychovatele skončila.

K paleontologii ho přivedla práce, ne záliba. Roku 1840 se podílel na průzkumu trasy koněspřežné dráhy z Prahy do Plzně a při něm si všiml, že vrstvy odkryté v zářezech obsahují množství dobře zachovaných schránek. Rozhodl se je popsat systematicky.

Système silurien

Výsledkem bylo dílo Système silurien du centre de la Bohême, jehož první svazek vyšel roku 1852 a byl věnovaný právě trilobitům. Barrande ho financoval z vlastních prostředků a v jeho vydávání pokračoval až do smrti roku 1883; zbývající svazky připravili podle jeho pokynů a odkazu čeští následovníci. Celkem vyšlo dvaadvacet svazků s tisíci vyobrazeními.

Na titulním listu prvního svazku stojí věta „C’est ce que j’ai vu“ – to je to, co jsem viděl. Tabule tomu odpovídají: kus je nakreslený i s horninou, ve které leží, včetně lomu desky a chybějících míst. Rekonstrukce chybějících částí Barrande na tabule nedával.

Barrande popsal několik tisíc druhů, z nichž velkou část tvoří trilobiti. Materiál nesbíral sám. Vybudoval síť místních sběračů, kterým za nálezy platil, a soustavně u nich vyžadoval údaj o tom, ze které vrstvy kus pochází. Právě tahle podmínka odlišila jeho sbírku od dobových kabinetů kuriozit – bez znalosti polohy ve vrstvě je zkamenělina pro stratigrafii nepoužitelná.

Vyobrazoval i samostatné části schránky: hlavové štíty, volné líce, hypostomy a ocasní štíty. Právě proto jsou jeho tabule použitelné dodnes – v terénu se celý trilobit najde zřídka a určovat se musí podle úlomku.

Růst trilobita jako první doložený vývojový sled

Na materiálu druhu Sao hirsuta zeSkryjí Barrande seřadil desítky jedinců podle velikosti a ukázal, že mladší kusy mají méně hrudních článků než starší. Vyplynulo z toho, že trilobit během života články postupně přidával – první doložený vývojový sled u jakéhokoli vyhynulého členovce. Dnešní terminologie stadiíprotaspis, meraspis a holaspis vznikla později, ale pozorování stojí na Barrandově řadě.

Kolonie: omyl, který stojí za připomenutí

Barrande narazil na místa, kde se ve starších vrstvách objevovaly fauny typické pro mladší období. Vysvětlil je hypotézou „kolonií“ – podle ní mladší společenstva pronikala do starších moří z jiných oblastí a znovu se stahovala. Pozdější mapování ukázalo, že jde o důsledek tektonického porušení vrstev: zlomy a vrásy postavily mladší sled vedle staršího.

Co po něm zůstalo

Sbírku i knihovnu odkázal Národnímu muzeu v Praze, kde tvoří jádro paleontologických fondů; typové exempláře popsaných druhů se dodnes používají při revizích. PojmenováníBarrandien pro oblast mezi Prahou a Plzní zavedl roku 1928 geolog Kettner. Nápis BARRANDE naskále nad Vltavou vytesali jeho obdivovatelé roku 1884, rok po jeho smrti, a podle skály se později pojmenovala celá pražská čtvrť.

Jména se od té doby posunula. Trnité formy, které Barrande shrnul do jediného roduAcidaspis, dnes patří do několika rodů – jak se sběrný rod rozpadl, popisuje profil roduKettneraspis. Kresby tím ale nezastaraly: co je na nich vidět, platí bez ohledu na to, jaké jméno kus zrovna nese.

Barrandovo jméno nese také řada druhů, které po něm pojmenovali jiní autoři, a jedno z nejužívanějších českých paleontologických označení vůbec: kdo v Česku řekne „barrandien“, mluví o horninách staršího paleozoika, ať už ví o Barrandovi cokoli.