Než začnete

Zapište si lokalitu, vrstvu a datum dřív, než kus vyjmete. Nález bez těchto údajů se dá určit, ale nedá se použít. Podrobnosti shrnuje stránkajak hledat a sbírat.

1. Která část těla to vlastně je

Úplný trilobit je vzácný. Většina nálezů jsou jednotlivé díly, protože se zvířesvlékalo a po každém svlékání zanechalo rozpadlou schránku. Nejdřív tedy rozhodněte, co držíte:

Hlavový štít nebo jeho střední část. Uprostřed je vyklenutá glabela, po stranách plochá pole. Tenhle díl nese nejvíc znaků.
Volná líce. Úzký srpek s okem nebo bez něj, oddělený podél lícního švu. Nachází se často samostatně.
Ocasní štít. Vějíř se střední osou a žebry. Určí se z něj čeleď, rod jen někdy.
Hrudní články. Samostatně mají malou určovací hodnotu.

Hlavový štít v pohledu shora. Lícní šev (modře) dělí štít na střední část s glabelou a pevnými lícemi a na volné líce, které se při svlékání oddělily. Nakreslený je opistoparijní typ, kdy šev ústí na zadním okraji za lícním koutem.

2. Kudy vede lícní šev

Šev je linie, podél které se hlava při svlékání rozpadla. Kde na okraji štítu ústí, patří k nejsilnějším znakům: dělí trilobity do velkých skupin ještě dřív, než začnete srovnávat tvary.

proparijní

šev ústí na bočním okraji před lícním koutem

gonatoparijní

šev ústí přímo v lícním koutu

opistoparijní

šev ústí na zadním okraji za lícním koutem

Průběh lícního švu na pravé i levé straně hlavy. Kroužek označuje lícní kout. Typ švu patří k základním znakům, podle kterých se trilobiti dělí do řádů.

Proparijní šev mají hlavně fakopidi, opistoparijní většina ostatních. Na otřelém povrchu šev nemusí být vidět vůbec; pak jděte rovnou k dalšímu kroku.

3. Jak vypadá glabela

Sledujte tři věci a zapište si je, než začnete listovat atlasem:

Rozšiřuje se glabela dopředu, zužuje se, nebo má rovnoběžné okraje?
Kolik má párů postranních rýh a jak jsou hluboké?
Je hladká, zrnitá, nebo pokrytá hrbolky?

Dopředu rozšířená glabela ukazuje na korynexochidya část redlichiidů, dopředu zúžená na ptychopariidy. Kulovitě nafouklá glabela je znak, který se pamatuje snadno – má ji napříkladSphaerexochus.

4. Kolik má hrudních článků

Počet článků je u většiny druhů stálý, takže se dá použít k určení. Na neúplném materiálu je ale nepoužitelný – spočítat lze jen souvislou hruď. V atlasu vypadá rozdělení takto:

Počet článků	Rodů v atlasu	Typicky
2	2	agnostidi
8 až 11	54	fakopidi, asafidi
12 až 17	20	ptychopariidi, proetidi
18 a více	3	kambričtí redlichiidi

5. Jaký je poměr obou štítů

Porovnejte délku hlavového a ocasního štítu. Rozlišují se tři stavy:mikropygní (ocasní štít výrazně menší),izopygní (oba zhruba stejné) a makropygní (ocasní větší). U zploštělého materiálu z břidlic je poměr spolehlivější než jakýkoli údaj o vyklenutí.

6. Porovnání s atlasem

Teprve teď otevřete atlas a použijte filtry: řád, období a způsob života. Každý profil má oddíl s určovacími znaky a upozornění na časté záměny. Když se nález shoduje s několika rody, je to normální stav – určení do rodu bývá strop toho, co lze z jednoho kusu vyčíst.

Pomůže i porovnání dvou rodů, které postaví jejich znaky vedle sebe do jedné tabulky.

Co k určení nestačí

Časté omyly

Barva. Odpovídá hornině a zvětrání, ne druhu. Velikost.Trilobit rostl celý život, takže menší kus může být mladší jedinec téhož druhu.Lokalita. Zužuje výběr, ale sama neurčuje – na jedné vrstvě se běžně vyskytuje deset i více rodů. Jediná fotografie z internetu. Bez znalosti vrstvy a bez srovnávacího materiálu vede ke shodě, která neplatí.

Kde určování končí

Do rodu se dostanete z dobře zachovaného hlavového štítu. Do druhu obvykle ne: rozlišují ho znaky jako počet čoček v oční řadě, hustota hrbolkování nebo tvar rýh, které se měří pod mikroskopem a porovnávají s typovým materiálem. U barrandienských trilobitů navíc řada starších jmen prošla revizí, takže i publikované určení může být zastaralé.

Když máte kus, který vypadá neobvykle, ukažte ho v muzeu. Postup shrnujestránka o hledání a sběru.

Přehled řádů na jednu stránku

Řád	Podle čeho ho poznáte
Agnostida	Drobní, slepí, se dvěma hrudními články.
Redlichiida	Nejstarší trilobiti: dlouhá hruď, srpovité oči, drobný ocasní štít.
Corynexochida	Glabela rozšířená dopředu, velký ocasní štít.
Ptychopariida	Nejpočetnější a nejméně vyhraněná skupina kambrických trilobitů.
Asaphida	Velký ocasní štít a spodní střední šev.
Harpetida	Široký děrovaný límec kolem hlavy.
Proetida	Poslední řád, který přežil až na konec permu.
Phacopida	Trilobiti se schizochroálníma očima a proparijními švy.
Lichida	Hrbolatý povrch a členitý ocasní štít.
Odontopleurida	Trny na okraji každého článku.

Zdroje

Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
Whittington, H. B. (1992): Trilobites. Fossils Illustrated, sv. 2. Boydell Press, Woodbridge.Obrazový přehled stavby těla a hlavních skupin.
Daley, A. C. – Drage, H. B. (2016): The fossil record of ecdysis, and trends in the moulting behaviour of trilobites. Arthropod Structure & Development, 45(2), s. 71–96.Přehled způsobů svlékání a jejich četnosti v čase.
Vaněk, J. – Valíček, J. (2001): New index of the genera, subgenera and species of the Barrandian trilobites. Palaeontologia Bohemiae, 7, s. 1–49.Aktualizovaný soupis barrandienských rodů a druhů.
Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Academia, Praha.Popis pražských a berounských lokalit včetně přístupnosti.

Od nálezu ke jménu rodu.