Určování
Od nálezu ke jménu rodu.
Určování trilobita je čtení několika znaků v pevném pořadí. Barva, velikost ani místo nálezu mezi ně nepatří. Tahle stránka vede postupem, který zvládne i začátečník, a končí tam, kde začíná práce specialisty.
Zapište si lokalitu, vrstvu a datum dřív, než kus vyjmete. Nález bez těchto údajů se dá určit, ale nedá se použít. Podrobnosti shrnuje stránkajak hledat a sbírat.
1. Která část těla to vlastně je
Úplný trilobit je vzácný. Většina nálezů jsou jednotlivé díly, protože se zvířesvlékalo a po každém svlékání zanechalo rozpadlou schránku. Nejdřív tedy rozhodněte, co držíte:
- Hlavový štít nebo jeho střední část. Uprostřed je vyklenutá glabela, po stranách plochá pole. Tenhle díl nese nejvíc znaků.
- Volná líce. Úzký srpek s okem nebo bez něj, oddělený podél lícního švu. Nachází se často samostatně.
- Ocasní štít. Vějíř se střední osou a žebry. Určí se z něj čeleď, rod jen někdy.
- Hrudní články. Samostatně mají malou určovací hodnotu.
2. Kudy vede lícní šev
Šev je linie, podél které se hlava při svlékání rozpadla. Kde na okraji štítu ústí, patří k nejsilnějším znakům: dělí trilobity do velkých skupin ještě dřív, než začnete srovnávat tvary.
proparijní
šev ústí na bočním okraji před lícním koutem
gonatoparijní
šev ústí přímo v lícním koutu
opistoparijní
šev ústí na zadním okraji za lícním koutem
Proparijní šev mají hlavně fakopidi, opistoparijní většina ostatních. Na otřelém povrchu šev nemusí být vidět vůbec; pak jděte rovnou k dalšímu kroku.
3. Jak vypadá glabela
Sledujte tři věci a zapište si je, než začnete listovat atlasem:
- Rozšiřuje se glabela dopředu, zužuje se, nebo má rovnoběžné okraje?
- Kolik má párů postranních rýh a jak jsou hluboké?
- Je hladká, zrnitá, nebo pokrytá hrbolky?
Dopředu rozšířená glabela ukazuje na korynexochidya část redlichiidů, dopředu zúžená na ptychopariidy. Kulovitě nafouklá glabela je znak, který se pamatuje snadno – má ji napříkladSphaerexochus.
4. Kolik má hrudních článků
Počet článků je u většiny druhů stálý, takže se dá použít k určení. Na neúplném materiálu je ale nepoužitelný – spočítat lze jen souvislou hruď. V atlasu vypadá rozdělení takto:
| Počet článků | Rodů v atlasu | Typicky |
|---|---|---|
| 2 | 2 | agnostidi |
| 8 až 11 | 54 | fakopidi, asafidi |
| 12 až 17 | 20 | ptychopariidi, proetidi |
| 18 a více | 3 | kambričtí redlichiidi |
5. Jaký je poměr obou štítů
Porovnejte délku hlavového a ocasního štítu. Rozlišují se tři stavy:mikropygní (ocasní štít výrazně menší),izopygní (oba zhruba stejné) a makropygní (ocasní větší). U zploštělého materiálu z břidlic je poměr spolehlivější než jakýkoli údaj o vyklenutí.
6. Porovnání s atlasem
Teprve teď otevřete atlas a použijte filtry: řád, období a způsob života. Každý profil má oddíl s určovacími znaky a upozornění na časté záměny. Když se nález shoduje s několika rody, je to normální stav – určení do rodu bývá strop toho, co lze z jednoho kusu vyčíst.
Pomůže i porovnání dvou rodů, které postaví jejich znaky vedle sebe do jedné tabulky.
Co k určení nestačí
Barva. Odpovídá hornině a zvětrání, ne druhu. Velikost.Trilobit rostl celý život, takže menší kus může být mladší jedinec téhož druhu.Lokalita. Zužuje výběr, ale sama neurčuje – na jedné vrstvě se běžně vyskytuje deset i více rodů. Jediná fotografie z internetu. Bez znalosti vrstvy a bez srovnávacího materiálu vede ke shodě, která neplatí.
Kde určování končí
Do rodu se dostanete z dobře zachovaného hlavového štítu. Do druhu obvykle ne: rozlišují ho znaky jako počet čoček v oční řadě, hustota hrbolkování nebo tvar rýh, které se měří pod mikroskopem a porovnávají s typovým materiálem. U barrandienských trilobitů navíc řada starších jmen prošla revizí, takže i publikované určení může být zastaralé.
Když máte kus, který vypadá neobvykle, ukažte ho v muzeu. Postup shrnujestránka o hledání a sběru.
Přehled řádů na jednu stránku
| Řád | Podle čeho ho poznáte |
|---|---|
| Agnostida | Drobní, slepí, se dvěma hrudními články. |
| Redlichiida | Nejstarší trilobiti: dlouhá hruď, srpovité oči, drobný ocasní štít. |
| Corynexochida | Glabela rozšířená dopředu, velký ocasní štít. |
| Ptychopariida | Nejpočetnější a nejméně vyhraněná skupina kambrických trilobitů. |
| Asaphida | Velký ocasní štít a spodní střední šev. |
| Harpetida | Široký děrovaný límec kolem hlavy. |
| Proetida | Poslední řád, který přežil až na konec permu. |
| Phacopida | Trilobiti se schizochroálníma očima a proparijními švy. |
| Lichida | Hrbolatý povrch a členitý ocasní štít. |
| Odontopleurida | Trny na okraji každého článku. |
Zdroje
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Whittington, H. B. (1992): Trilobites. Fossils Illustrated, sv. 2. Boydell Press, Woodbridge.Obrazový přehled stavby těla a hlavních skupin.
- Daley, A. C. – Drage, H. B. (2016): The fossil record of ecdysis, and trends in the moulting behaviour of trilobites. Arthropod Structure & Development, 45(2), s. 71–96.Přehled způsobů svlékání a jejich četnosti v čase.
- Vaněk, J. – Valíček, J. (2001): New index of the genera, subgenera and species of the Barrandian trilobites. Palaeontologia Bohemiae, 7, s. 1–49.Aktualizovaný soupis barrandienských rodů a druhů.
- Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Academia, Praha.Popis pražských a berounských lokalit včetně přístupnosti.