V terénu

Jak hledat, aby to mělo smysl.

Nález bez údaje o tom, odkud pochází, je jen hezký kámen. Nález se zápisem lokality a vrstvy může být doklad. Rozdíl mezi tím dělá pár minut práce na místě.

Co v Česku platí

Většina klasických lokalit Barrandienu leží ve zvláště chráněných územích – národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích, přírodních rezervacích a přírodních památkách, případně uvnitř chráněné krajinné oblasti. Na těchto územích platí podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny základní ochranné podmínky, které omezují zásahy do horninového prostředí. Rozbíjení skalních stěn a odběr vzorků je na nich možný jen se souhlasem orgánu ochrany přírody, případně na základě výjimky.

Mimo chráněná území má pozemek vlastníka. Sběr na cizím pozemku bez jeho vědomí není v pořádku bez ohledu na to, jak drobný kus si odnesete. U činných lomů platí navíc provozní režim: vstup bez povolení provozovatele je zakázaný a nejde o formalitu – v lomu se pracuje s trhavinami a těžkou technikou.

Praktické shrnutí

Než někam vyrazíte, ověřte si stav lokality v databázi významných geologických lokalit České geologické služby. Je tam uvedený i ochranný režim. Tenhle web ho u každé lokality shrnuje, ale rozhodující je aktuální stav u orgánu ochrany přírody.

Kde má hledání šanci

Trilobiti se nenacházejí ve skále náhodně. Vázaní jsou na určité vrstvy, často jen několik centimetrů mocné, a v nich se vyskytují hojně. Praktický důsledek: má smysl hledat v suti pod výchozem a v čerstvě odkryté ploše, ne bušit do libovolné stěny.

Co najdete nejčastěji, nejsou celá zvířata, ale jednotlivé části: ocasní štíty, hlavové štíty a volné líce. Souvisí to sesvlékáním – jeden trilobit po sobě zanechal řadu svleček a jen jedno tělo.

Zápis, který z nálezu udělá doklad

Ke každému kusu si na místě poznamenejte:

  1. lokalitu co nejpřesněji, ideálně souřadnice z telefonu,
  2. zda kus pochází z výchozu, nebo ze suti – u suti není poloha ve vrstvě jistá,
  3. popis vrstvy: barva, zrnitost, tvrdost, zda se štípe,
  4. datum,
  5. fotografii kusu ještě v hornině, než ho vyjmete.

Bez těchto údajů se s nálezem nedá dělat nic víc než ho vystavit na poličce. S nimi ho může muzeum zařadit a případně použít.

Když najdete něco neobvyklého

Za ukázání odborníkovi stojí zvlášť úplné exempláře, stočení jedinci, shluky více jedinců na jedné desce a kusy z vrstvy, ze které se běžně nic nenachází. Kontaktovat lze Českou geologickou službu, paleontologické odděleníNárodního muzeanebo regionální muzeum – v Rokycanech, Berouně a Praze se paleozoiku systematicky věnují.

Ukázat nález neznamená se ho vzdát. Ve většině případů stačí, aby se kus vyfotil, popsal a zapsal; sběratel si ho ponechá. Co se ztratí nenávratně, je nález, o kterém se nikdo nedozví.

Určování nálezu

Fotografie a barva k určení nestačí, stejně jako u jiných skupin. Rozhoduje kombinace znaků: tvar glabely, průběhlícního švu, počet hrudních článků a poměr velikosti hlavového a ocasního štítu. Atlas rodů u každého profilu uvádí znaky i časté záměny; určení do druhu ale často vyžaduje odbornou revizi a srovnávací materiál.

Zdroje

  1. Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Academia, Praha.Popis pražských a berounských lokalit včetně přístupnosti.
  2. Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
  3. Česká geologická služba (průběžně aktualizováno): Databáze významných geologických lokalit. https://lokality.geology.cz/Popis, stratigrafické zařazení a ochranný režim českých lokalit.
  4. Daley, A. C. – Drage, H. B. (2016): The fossil record of ecdysis, and trends in the moulting behaviour of trilobites. Arthropod Structure & Development, 45(2), s. 71–96.Přehled způsobů svlékání a jejich četnosti v čase.