Odontopleurida · Odontopleuridae
Dicranurus
Spodnodevonský odontopleurid s párem mohutných týlních trnů stočených dozadu do závitu. V pražské pánvi ho zastupuje druh Dicranurus monstrosus, který popsal Barrande roku 1852.
Řád · Whittington, 1959
Odontopleurida
Odontopleuridi jsou nejtrnitější trilobiti. Trny vybíhají z okraje hlavy, z konců hrudních článků i z ocasního štítu a u některých rodů jsou delší než samotné tělo.
485,4–372 Ma · ordovik, silur, devon
Znaky řádu
- každý hrudní článek končí volným trnem
- okraj ocasního štítu nese jeden až dva páry dlouhých trnů
- hlava má nápadné lícní trny
- schránka je tenká, takže úplné exempláře jsou vzácné
Kde není shoda
Trny se obvykle vykládají jako obrana proti predátorům nebo jako opora na měkkém dně. Pro žádný z výkladů zatím není přímý doklad, který by ostatní vyloučil, a u jednotlivých rodů může platit něco jiného.
Zdroje
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Bicknell, R. D. C. – Paterson, J. R. (2018): Reappraising the early evidence of durophagy and drilling predation in the fossil record. Biological Reviews, 93(2), s. 754–784.Kritický rozbor dokladů o predaci na trilobitech.
Souvislosti
Kapitoly, které řád zmiňují
Rody v atlasu
6 rodů z řádu Odontopleurida
Odontopleurida · Odontopleuridae
Kettneraspis
Ostnitý trilobit s devíti hrudními články, z nichž zadní nesou nápadně prodloužené trny. Typový druh popsal Barrande z eifelských vápenců Barrandienu, rod sám vymezili Prantl a Přibyl roku 1949.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Koneprusia
Drobný devonský odontopleurid pojmenovaný podle Koněprus. Ocasní štít nese vedle dlouhého páru okrajových trnů ještě jeden trn ve střední rovině – znak, který ho odlišuje od ostatních ostnitých rodů.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Odontopleura
Typový rod celé čeledi i řádu ostnitých trilobitů. Drobný silurský druh Odontopleura ovata je jedním z nejlépe prostudovaných odontopleuridů a jeho materiál pochází hlavně z Barrandienu a z Gotlandu.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Radiaspis
Odontopleurid, jehož ocasní štít nese osm párů stejně dlouhých trnů rozbíhajících se do vějíře. Vzácný rod doložený i z Barrandienu; mizí ve středním devonu při taghanické události.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Selenopeltis
Největší ostnitý trilobit ordoviku. Z konců hrudních článků mu vybíhají trny srovnatelné s délkou těla. Popsali ho Hawle a Corda z českého materiálu, dnes je nejznámější z marockých nalezišť.