Odontopleurida · Odontopleuridae
Dicranurus
Spodnodevonský odontopleurid s párem mohutných týlních trnů stočených dozadu do závitu. V pražské pánvi ho zastupuje druh Dicranurus monstrosus, který popsal Barrande roku 1852.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Koneprusia
Drobný devonský odontopleurid pojmenovaný podle Koněprus. Ocasní štít nese vedle dlouhého páru okrajových trnů ještě jeden trn ve střední rovině – znak, který ho odlišuje od ostatních ostnitých rodů.
Stratigrafický rozsah
419–382 Ma · devon
- Typový druh
- Koneprusia fuscina (Novák, 1883)
- Velikost
- 10–30 mm · největší doložení jedinci až 45 mm
- Hrudní články
- 10
- Způsob života
- obyvatel útesů
- V Česku
- doložen
Určovací znaky
- Ocasní štít nese dlouhý pár okrajových trnů a mezi nimi ještě jeden nepárový trn ve střední rovině.
- Hruď má deset článků, tedy o jeden víc než většina příbuzných odontopleuridů.
- Osní kroužky hrudi nesou u řady druhů dozadu mířící trny, na prvních článcích za hlavou ale chybějí.
- Týlní kroužek je protažený do dvojice dlouhých trnů, které se nestáčejí do závitu.
- Povrch schránky je hustě pokrytý hrbolky, mezi nimiž vyrůstají drobné trny.
Pozor na záměnu
Od rodu Dicranurus, se kterým sdílí dlouhé týlní trny, se liší tím, že se tyto trny nestáčejí, a počtem hrudních článků. Rozhodující je střední trn na ocasním štítu – u neúplných kusů, kde ocas chybí, je určení rodu nejisté.
Výskyt a způsob života
Prostředí. Mělké karbonátové prostředí útesů a jejich předpolí. V Česku jde o vápence koněpruské oblasti a pražské pánve, v Maroku o obdobné facie Anti-Atlasu a Tafilaltu.
Potrava. Stavba ústní oblasti odpovídá sběru drobných částic ze dna nebo z povrchu útesových nárostů. Doklad o skladbě potravy chybí, takže jde o odvození z tvaru schránky.
Ve světě. Devon Maroka, Německa, Francie, Austrálie a Severní Ameriky. Vedle Barrandienu je nejbohatší marocký Anti-Atlas, odkud pochází většina exemplářů v soukromých sbírkách.
Vázaný na členité prostředí útesů a jejich okolí.
České lokality
Rod Koneprusia nese jméno podle Koněprus, kde leží devonský útes s typovým materiálem. Vymezili ho Ferdinand Prantl a Alois Přibyl roku 1949. Kusy, které rod dnes zastupují ve sbírkách po celém světě, ale z drtivé většiny pocházejí z Maroka.
Podle čeho rod poznáte
Rozhoduje ocasní štít. Vedle dlouhého páru okrajových trnů, jaký má celá čeleď, nese Koneprusia ještě jeden trn uprostřed, ve střední rovině těla. Tři trny mířící dozadu jsou znak, který se u ostatních ostnitých devonských rodů nevyskytuje.
Druhý spolehlivý údaj je počet hrudních článků: deset, tedy o jeden víc než u většiny příbuzných. Osní kroužky hrudi nesou u řady druhů vzhůru a dozadu mířící trny, na prvních dvou článcích za hlavou ale chybějí. Týlní kroužek je protažený do dvojice dlouhých trnů, které se – na rozdíl od rodu Dicranurus – nestáčejí do závitu.
Určení podle samotného hlavového štítu je nespolehlivé. Znaky, na kterých rod stojí, leží na opačném konci těla.
Jméno podle Koněprus
Typový druh popsal Otomar Pravoslav Novák roku 1883 jako Acidaspis fuscina. Druhové jméno je latinský název pro trojzubec a míří na tři ocasní trny. Prantl s Přibylem pro tento druh a jeho příbuzné o šest desetiletí později zavedli samostatný rod.
Český materiál pochází z pragských koněpruských vápenců a z mladších, eifelských vápenců, které nad útesem leží. Vedle Koněprus se rod zná i z dalších vápenců pražské pánve a z devonu Moravy. Kusy jsou drobné, tenkoskořepé a v drtivé většině neúplné; celé exempláře s trny jsou v českých sbírkách vzácností. Uložení typového materiálu z Barrandienu popisuje soupis typů Národního muzea.
Marocké kusy a jejich jména
V obchodě se pod jménem Koneprusia brutoni prodávají středodevonské exempláře z okolí Alnifu a Jebel Issoumour. Druh popsal Alberti roku 1983, část autorů ho ale považuje za mladší synonymum staršího jména Isoprusia tafilaltana z roku 1976. Na etiketách se proto objevují obě jména i dvojí rodové zařazení, aniž by šlo o jiná zvířata.
Trny se u těchto kusů uvolňují z tvrdého vápence a doplňují se častěji, než je na první pohled patrné. Týká se to i středního ocasního trnu, tedy právě toho znaku, na kterém určení rodu stojí.
Kde žila
Rod je vázaný na mělké karbonátové prostředí. V Čechách patří ke společenstvu koněpruského útesu, kde žije spolu s rody Cyphaspis a Odontochile; ve stejně starých pánevních vápencích okolí Prahy chybí nebo je vzácný. Stejnou vazbu na útesové a periútesové facie mají i marocké nálezy. Rozdíl mezi útesovým a pánevním společenstvem českého devonu rozebírá práce o devonských trilobitových společenstvech Barrandienu.
Zařazení
Rod patří do řádu Odontopleurida. Trny na okraji každého článku.
Zdroje
- Chlupáč, I. (1983): Trilobite assemblages in the Devonian of the Barrandian area and their relations to palaeoenvironments. Geologica et Palaeontologica, 17, s. 45–73.Vazba devonských společenstev na prostředí uvnitř pražské pánve.
- Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
- Vaněk, J. – Valíček, J. (2001): New index of the genera, subgenera and species of the Barrandian trilobites. Palaeontologia Bohemiae, 7, s. 1–49.Aktualizovaný soupis barrandienských rodů a druhů.
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Česká geologická služba (průběžně aktualizováno): Databáze významných geologických lokalit. https://lokality.geology.cz/Popis, stratigrafické zařazení a ochranný režim českých lokalit.
- Horný, R. – Bastl, F. (1970): Type specimens of fossils in the National Museum Prague. Volume 1: Trilobita. Národní muzeum, Praha.Soupis typového materiálu, včetně Barrandových exemplářů.
- The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.
Snadná záměna
Rody, které vypadají podobně
Odontopleurida · Odontopleuridae
Kettneraspis
Ostnitý trilobit s devíti hrudními články, z nichž zadní nesou nápadně prodloužené trny. Typový druh popsal Barrande z eifelských vápenců Barrandienu, rod sám vymezili Prantl a Přibyl roku 1949.
Odontopleurida · Odontopleuridae
Radiaspis
Odontopleurid, jehož ocasní štít nese osm párů stejně dlouhých trnů rozbíhajících se do vějíře. Vzácný rod doložený i z Barrandienu; mizí ve středním devonu při taghanické události.