Phacopida · Phacopidae
Phacops
Devonský trilobit s vyklenutou glabelou, schizochroálníma očima a jedenácti hrudními články. Rod se během revizí zúžil natolik, že většina druhů, které se pod jeho jménem prodávají, do něj už nepatří.
Phacopida · Phacopidae
Ananaspis
Silurský fakopid s klenutou glabelou a hrubě hrbolkatým povrchem. Typový druh popsal Barrande z pražské pánve, samostatný rod z něj vydělil Campbell až o sto patnáct let později.
Stratigrafický rozsah
430,6–388 Ma · silur, devon
- Typový druh
- Ananaspis fecunda (Barrande, 1852)
- Velikost
- 20–45 mm
- Hrudní články
- 11
- Způsob života
- lezec po dně
- V Česku
- doložen
Určovací znaky
- Glabela se dopředu rozšiřuje a přední okraj přesahuje přes okraj hlavového štítu, takže hlava vypadá při pohledu shora uťatá.
- Povrch glabely i osní části nese hrubé oddělené hrbolky, mezi kterými zůstává hladká plocha.
- Oči jsou schizochroální, s malým počtem velkých čoček v několika svislých řadách.
- Hruď má jedenáct článků a lícní trny chybějí, takže obrys těla je souvisle oválný.
Pozor na záměnu
Nejčastěji se zamění s rodem Phacops, se kterým sdílí celkový tvar. Rozhoduje kombinace hrubosti hrbolkování, počtu čočkových řad a členění týlní části glabely; na otřelém materiálu je rozdíl nespolehlivý a určení zůstane u čeledi.
Výskyt a způsob života
Prostředí. Vápnité kaly a vápence mělkých šelfových moří. V Barrandienu se nachází ve vápnitých břidlicích a hlíznatých vápencích motolského a kopaninského souvrství.
Potrava. Konterminantní hypostom odpovídá zvířeti, které zpracovávalo měkkou kořist nebo zbytky na povrchu dna. Přímý doklad o potravě, například obsah trávicí soustavy, u rodu neexistuje.
Ve světě. Kromě Čech je rod doložený z Britských ostrovů, Skandinávie, Severní Ameriky a Austrálie. Rozšíření odpovídá mělkovodním karbonátovým pánvím siluru na několika kontinentech.
Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.
České lokality
Rod Ananaspis je ukázkou toho, jak se mění obsah dobře známého jména. Barrande popsal roku 1852 z českého siluru druh Phacops fecundus. Sto patnáct let poté Campbell ukázal, že se od ostatních fakopidů liší natolik, že mu patří samostatný rod, a fecunda se stala jeho typovým druhem.
Podle čeho rod poznáte
Hlava je klenutá a glabela se dopředu rozšiřuje tak, že přesahuje přední okraj štítu. Při pohledu shora proto hlava nekončí obloukem, ale zdánlivě uťatě. Povrch glabely nese hrubé hrbolky, které se navzájem nedotýkají – mezi nimi zůstává hladká plocha, což je při dobrém zachování dobře patrné a odlišuje rod od jemněji zrnitých fakopidů.
Hruď má jedenáct článků, což u podřádu Phacopina platí skoro bez výjimky, takže samotný počet k určení nestačí. Lícní trny chybějí a tělo tvoří souvislý ovál.
Oči s malým počtem velkých čoček
Oči jsou schizochroální: tvoří je několik desítek velkých, navzájem oddělených čoček uspořádaných do svislých řad. Počet řad a počet čoček v řadě patří u fakopidů k druhovým znakům, a právě na nich stojí odlišení rodu od příbuzných. Stavbě tohoto typu oka se věnuje kapitola oči a vidění.
České nálezy
V Barrandienu se rod vyskytuje v silurských jednotkách pražské pánve. Materiál pochází z vápnitých břidlic a hlíznatých vápenců v okolí Loděnic, z lomů v Řeporyjích a ze sledu odkrytého na Barrandovských skalách.
Barrandův původní materiál je uložený v Národním muzeu a při pozdějších revizích českých fakopidů posloužil jako srovnávací základ. Revize Chlupáčova z roku 1977 zpřesnila, které z Barrandových druhů do rodu skutečně patří a které se přesunuly jinam; ve starší literatuře proto stejná zvířata najdete pod jménem Phacops.
Zařazení
Rod patří do řádu Phacopida. Trilobiti se schizochroálníma očima a proparijními švy.
Zdroje
- Chlupáč, I. (1977): The phacopid trilobites of the Silurian and Devonian of Czechoslovakia. Rozpravy Ústředního ústavu geologického, 43.Revize českých fakopidních rodů.
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Barrande, J. (1852–1911): Système silurien du centre de la Bohême. díly I–VIII. vlastním nákladem, Praha a Paříž.Základní popisné dílo české paleozoické fauny. Zdroj pro původní popisy většiny barrandienských rodů a pro Barrandovo sledování růstu trilobitů.
- Vaněk, J. – Valíček, J. (2001): New index of the genera, subgenera and species of the Barrandian trilobites. Palaeontologia Bohemiae, 7, s. 1–49.Aktualizovaný soupis barrandienských rodů a druhů.
- The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.
- Clarkson, E. N. K. (1979): The visual system of trilobites. Palaeontology, 22(1), s. 1–22.Popis holochroálních a schizochroálních očí.
Souvislosti
Kapitoly, které rod zmiňují
Snadná záměna
Rody, které vypadají podobně
Phacopida · Phacopidae
Reedops
Spodnodevonský fakopid s dopředu protaženou glabelou a menšíma očima, než má Phacops. V pražské pánvi patří k nejběžnějším trilobitům a nese jméno po celém jednom společenstvu.
Phacopida · Dalmanitidae
Odontochile
Velký spodnodevonský dalmanitid s okem sahajícím téměř k okraji hlavy, dlouhými lícními trny a ocasním štítem zakončeným hrotem. V koněpruských vápencích patří k nejnápadnějším nálezům.