Basidechenella

Určovací znaky

1. Hruď má deset článků a hlavový i ocasní štít jsou přibližně stejně velké.
2. Glabela se dopředu zužuje a je nápadně vykrojená v úrovni druhého páru postranních rýh.
3. Lícní trny jsou dlouhé; oči bývají velké, u části druhů větší, než je u proetidů obvyklé.
4. Povrch hlavového štítu je u řady druhů hrubě zrněný, což je proti hladkým druhům rodu Dechenella dobře patrné.
5. Ocasní štít je mělčeji členěný než u rodu Dechenella a osa na něm nese méně kroužků.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Mělká karbonátová a jílovitá dna středodevonských šelfů. V severoamerickém materiálu se rod objevuje ve vrstvách bohatých na ramenonožce, mechovky a korály.

Potrava. Zvíře patrně sbíralo drobné částice z povrchu dna, jak u proetidů odpovídá uložení hypostomu. Velké oči ukazují na zvíře aktivní za světla; přímý doklad o složení potravy chybí.

Ve světě. Střední devon Severní Ameriky – státy Michigan, Ohio a New York a kanadské Ontario – dále Čína, Německo, Rusko, Maroko a Vietnam.

Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.

Basidechenella je rod, který se nejlépe popisuje tím, čím není. Richter ho roku 1912 vyčlenil z rodu Dechenella jako soubor druhů s hrubším povrchem a mělčeji členěným ocasním štítem. Od té doby se hranice mezi oběma jmény posunula tolikrát, že u konkrétního druhu bývá nutné dohledat, který autor ho kam zrovna řadí.

Podle čeho rod poznáte

Základ je společný celé čeledi Proetidae: deset hrudních článků, klenutá hlava, ocasní štít zhruba velký jako hlavový. Rod se od blízkých příbuzných odlišuje třemi drobnostmi. Glabela je v úrovni druhého páru rýh nápadně vykrojená. Povrch hlavy nese u řady druhů hrubé zrnění, které je na dobře zachovaném materiálu vidět i bez lupy. Ocasní štít má méně kroužků na ose než u rodu Dechenella.

Žádný z těchto znaků není sám o sobě rozhodující a všechny se v rámci rodu proměňují. Určení do rodu proto stojí na jejich kombinaci a na srovnání s popsaným materiálem, ne na jediném detailu.

Rod, který se rozpadá

Fylogenetické analýzy devonských proetidů z posledních let zařazují druhy rodu Basidechenella na několik vzdálených míst stromu. Část z nich – například B. rowi a B. arkonensis – vychází blíž k některým druhům rodu Dechenella než k ostatním druhům vlastního rodu, zatímco druhy s hrubě zrněnou hlavou se seskupují zvlášť.

Praktický důsledek je dvojí. Zaprvé: jméno rodu dnes označuje spíš morfologický typ než vývojovou větev. Zadruhé: totéž platí i pro Dechenella, takže rozdíl mezi oběma jmény má omezenou váhu. Spory o to, které trilobití skupiny jsou přirozené a které jen shromažďují podobně vypadající zvířata, jsou pro celou třídu běžné a shrnuje je kapitola o příbuznosti trilobitů.

Kde ho hledat

Těžiště nálezů leží ve středním devonu Severní Ameriky. Nejlépe zpracovaný materiál pochází z Michiganu, ze státu New York a ze souvrství Silica v severozápadním Ohiu, odkud jsou známé i vypreparované úplné exempláře. Mimo Laurussii je rod uváděný z Číny, Ruska, Německa, Maroka a Vietnamu.

Z Česka doložený není. Ve stejných vrstvách, kde by se dal čekat, tedy ve středním devonu Barrandienu a Moravy, se vyskytují jiní zástupci téže podčeledi.

Velké oči a co znamenají

U části druhů jsou oči výrazně větší, než je pro řád Proetida obvyklé. Velikost oka se běžně vykládá jako údaj o hloubce a o osvětlení: čím větší plocha čoček, tím méně světla zvíře potřebuje. U tohoto rodu ale chybí materiál, ze kterého by se dalo počítat s optikou jednotlivých čoček, takže zůstává jen srovnání s příbuznými. Jak se z trilobitího oka odvozuje způsob života, popisuje kapitola oči a vidění.