Proetida · Proetidae

Warburgella

Reed, 1931

Proetid, jehož poddruh Warburgella rugulosa rugosa slouží jako určovací znak nejnižšího devonu. V profilu Klonk u Suchomast doprovází mezinárodně určenou bázi devonu.

Stratigrafický rozsah

kambriumordoviksilurdevonkarbonperm

452,8–410,6 Ma · ordovik, silur, devon

Velikost
10–30 mm
Hrudní články
10
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen
Schránka trilobita rodu Warburgella s hlavovým štítem, hrudí a půlkruhovým ocasním štítem v hornině
Proetus stokesii (Murchison, 1839), YPM IP 182947. Foto Yale Peabody Museum, licence CC0 1.0, originál. Zmenšení při zachování poměru stran a převod do formátu WebP.
Schéma proporcí odvozené z popisných znaků v datech profilu. Přerušovaná čára značí lícní šev.

Určovací znaky

  1. Glabela se dopředu mírně zužuje a je zaoblená; její postranní rýhy jsou zřetelné jen v zadní části.
  2. Ocasní štít má šest až devět osních kroužků a zřetelná žebra, takže se dá spočítat i na úlomku.
  3. Povrch schránky je jemně zrnitý a u některých poddruhů nese nízké terasovité lišty.
  4. Lícní trny jsou krátké, hlavový a ocasní štít jsou přibližně stejně dlouhé.
Pozor na záměnu

Od ostatních proetidů se rod odlišuje kombinací tvaru glabely a počtu kroužků na ocasním štítu. Rozlišení poddruhů, na kterém stojí stratigrafické použití, vyžaduje srovnávací materiál a je prací specialisty.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Vápence a vápnité břidlice mělkých až středně hlubokých šelfů. České nálezy pocházejí z přídolského a lochkovského souvrství pražské pánve.

Potrava. Stavba hypostomu odpovídá zvířeti, které zpracovávalo měkkou potravu z povrchu dna. Přímý doklad o složení potravy chybí.

Ve světě. Evropa od Britských ostrovů po Ural, dále severní Afrika a střední Asie. Rozšíření na přelomu siluru a devonu je široké, což je podmínka pro použití rodu při korelaci.

Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.

České lokality

Většina trilobitů se do odborné literatury dostane kvůli tomu, jak vypadá. Rod Warburgella se do ní dostal kvůli tomu, kde se vyskytuje: jeho poddruh Warburgella rugulosa rugosa patří ke znakům, podle kterých se poznává nejnižší devon.

Podle čeho rod poznáte

Tělo je malé, oválné a na první pohled nenápadné. Hlavový a ocasní štít jsou zhruba stejně dlouhé, glabela se dopředu mírně zužuje a je zaoblená. Nejpoužitelnějším znakem na neúplném materiálu je ocasní štít: má šest až devět osních kroužků a zřetelná žebra, takže se dá spočítat i na úlomku.

Určení do druhu a poddruhu, na kterém stratigrafické použití stojí, je práce se srovnávacím materiálem. Pro terénní určení stačí zařadit nález do rodu a poznamenat vrstvu.

Hranice siluru a devonu

Spodní hranici devonu určila Mezinárodní stratigrafická komise roku 1972 v profilu Klonk u Suchomast prvním výskytem graptolita Monograptus uniformis. Trilobiti hranici nedefinují, provázejí ji ale natolik pravidelně, že se používají při jejím rozpoznávání v profilech, kde graptoliti chybějí. Warburgella rugulosa rugosa patří k nejčastěji uváděným.

Praktický důsledek: v jednotkách bez graptolitů se korelace opírá o kombinaci několika skupin. Nález trilobita sám hranici neurčuje, zpřesňuje ale odhad, ve které části sledu se vrstva nachází.

Rod, který přežil vymírání

Warburgella patří k proetidům – jedinému řádu, který přečkal devonské vymírání. Rod sám sahá do stupně prag, tedy jen do spodního devonu, ale skupina, do které patří, pokračovala až do konce permu. Průběh ústupu popisuje kapitola ústup po ordoviku.

Zařazení

Rod patří do řádu Proetida. Poslední řád, který přežil až na konec permu.

Zdroje

  1. Šnajdr, M. (1980): Bohemian Silurian and Devonian Proetidae (Trilobita). Rozpravy Ústředního ústavu geologického, 45.Revize českých proetidů.
  2. Chlupáč, I. (1999): Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Academia, Praha.Popis pražských a berounských lokalit včetně přístupnosti.
  3. Cohen, K. M. – Finney, S. C. – Gibbard, P. L. – Fan, J.-X. (2013, průběžně aktualizováno): The ICS International Chronostratigraphic Chart. Episodes, 36, s. 199–204. https://stratigraphy.org/chartStáří hranic period a stupňů použité v celé časové škále na webu.
  4. Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata, 4, s. 227–239.Původní vymezení řádu Proetida.
  5. Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
  6. The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.

Souvislosti

Kapitoly, které rod zmiňují

Snadná záměna

Rody, které vypadají podobně

Proetida · Proetidae

Proetus

Typový rod řádu Proetida i čeledi Proetidae. Hladká klenutá hlava, deset hrudních článků a téměř stejně velký ocasní štít – a jméno, pod které se dlouho ukládalo všechno, co se tomu podobalo.

Velikost
10–35 mm
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen

Proetida · Proetidae

Dechenella

Devonský proetid s hustě členěným ocasním štítem a zřetelnými rýhami na glabele. Kayser ho roku 1880 zavedl jako skupinu uvnitř rodu Phillipsia; z Česka je doložený z čelechovických vápenců na Moravě.

Velikost
15–50 mm
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen

Proetida · Scharyiidae

Scharyia

Drobný proetid s nápadně malým ocasním štítem, popsaný z českého siluru. Jméno typového druhu na nepoměr obou štítů přímo odkazuje.

Velikost
8–25 mm
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen