Proetida · Proetidae
Proetus
Typový rod řádu Proetida i čeledi Proetidae. Hladká klenutá hlava, deset hrudních článků a téměř stejně velký ocasní štít – a jméno, pod které se dlouho ukládalo všechno, co se tomu podobalo.
Proetida · Proetidae
Proetid, jehož poddruh Warburgella rugulosa rugosa slouží jako určovací znak nejnižšího devonu. V profilu Klonk u Suchomast doprovází mezinárodně určenou bázi devonu.
Stratigrafický rozsah
452,8–410,6 Ma · ordovik, silur, devon
Od ostatních proetidů se rod odlišuje kombinací tvaru glabely a počtu kroužků na ocasním štítu. Rozlišení poddruhů, na kterém stojí stratigrafické použití, vyžaduje srovnávací materiál a je prací specialisty.
Prostředí. Vápence a vápnité břidlice mělkých až středně hlubokých šelfů. České nálezy pocházejí z přídolského a lochkovského souvrství pražské pánve.
Potrava. Stavba hypostomu odpovídá zvířeti, které zpracovávalo měkkou potravu z povrchu dna. Přímý doklad o složení potravy chybí.
Ve světě. Evropa od Britských ostrovů po Ural, dále severní Afrika a střední Asie. Rozšíření na přelomu siluru a devonu je široké, což je podmínka pro použití rodu při korelaci.
Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.
Většina trilobitů se do odborné literatury dostane kvůli tomu, jak vypadá. Rod Warburgella se do ní dostal kvůli tomu, kde se vyskytuje: jeho poddruh Warburgella rugulosa rugosa patří ke znakům, podle kterých se poznává nejnižší devon.
Tělo je malé, oválné a na první pohled nenápadné. Hlavový a ocasní štít jsou zhruba stejně dlouhé, glabela se dopředu mírně zužuje a je zaoblená. Nejpoužitelnějším znakem na neúplném materiálu je ocasní štít: má šest až devět osních kroužků a zřetelná žebra, takže se dá spočítat i na úlomku.
Určení do druhu a poddruhu, na kterém stratigrafické použití stojí, je práce se srovnávacím materiálem. Pro terénní určení stačí zařadit nález do rodu a poznamenat vrstvu.
Spodní hranici devonu určila Mezinárodní stratigrafická komise roku 1972 v profilu Klonk u Suchomast prvním výskytem graptolita Monograptus uniformis. Trilobiti hranici nedefinují, provázejí ji ale natolik pravidelně, že se používají při jejím rozpoznávání v profilech, kde graptoliti chybějí. Warburgella rugulosa rugosa patří k nejčastěji uváděným.
Praktický důsledek: v jednotkách bez graptolitů se korelace opírá o kombinaci několika skupin. Nález trilobita sám hranici neurčuje, zpřesňuje ale odhad, ve které části sledu se vrstva nachází.
Warburgella patří k proetidům – jedinému řádu, který přečkal devonské vymírání. Rod sám sahá do stupně prag, tedy jen do spodního devonu, ale skupina, do které patří, pokračovala až do konce permu. Průběh ústupu popisuje kapitola ústup po ordoviku.
Rod patří do řádu Proetida. Poslední řád, který přežil až na konec permu.
Souvislosti
Snadná záměna
Proetida · Proetidae
Typový rod řádu Proetida i čeledi Proetidae. Hladká klenutá hlava, deset hrudních článků a téměř stejně velký ocasní štít – a jméno, pod které se dlouho ukládalo všechno, co se tomu podobalo.
Proetida · Proetidae
Devonský proetid s hustě členěným ocasním štítem a zřetelnými rýhami na glabele. Kayser ho roku 1880 zavedl jako skupinu uvnitř rodu Phillipsia; z Česka je doložený z čelechovických vápenců na Moravě.
Proetida · Scharyiidae
Drobný proetid s nápadně malým ocasním štítem, popsaný z českého siluru. Jméno typového druhu na nepoměr obou štítů přímo odkazuje.