Ceraurus

Určovací znaky

1. Hlavový štít je hustě posetý hrbolky různé velikosti a dopředu se rozšiřuje.
2. Hruď má obvykle jedenáct článků, výjimečně devět až třináct.
3. Konce hrudních článků vybíhají v trny stočené dozadu.
4. Ocasní štít je nepatrný a nese pár dlouhých, mírně prohnutých trnů.
5. Lícní trny jsou úzké a míří dozadu a do stran.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Vápnitá dna mělkých moří Laurentie. Nejbohatší materiál pochází z trentonských vápenců státu New York a z jejich pokračování v Ontariu a Quebecu.

Potrava. Tvar hypostomu a robustní přední končetiny se vykládají jako výbava dravce nebo mrchožrouta lovícího drobné bezobratlé na dně. Doklad z obsahu trávicí soustavy chybí.

Ve světě. Laurentie: stát New York, jižní a jihovýchodní Ontario, údolí svatého Vavřince v Quebecu, kanadská Arktida a oblast Velkých jezer. Podobné rody z ordoviku okolí Petrohradu se dnes vedou odděleně.

Lovil drobné živočichy nebo vyhledával mrtvá těla.

O tom, co měl trilobit na spodní straně těla, se v 19. století jen spekulovalo. Rozhodl to Ceraurus: Charles Walcott rozřezal svinuté exempláře z ordovických vápenců státu New York na tenké destičky a v průřezech uviděl řady končetin.

Podle čeho rod poznáte

Hlavový štít je hustě posetý hrbolky nestejné velikosti a glabela se dopředu rozšiřuje – opačně než u kambrických ptychopariidů. Z lícních koutů vybíhají úzké trny mířící dozadu a do stran.

Hruď má obvykle jedenáct článků a jejich konce přecházejí v trny zahnuté dozadu. Rozhodujícím znakem je ale ocasní štít: je nepatrný, sotva delší než jeden hrudní článek, a jeho přední segment nese pár dlouhých, mírně prohnutých trnů. Podle téhle dvojice se rod pozná i z úlomku.

Od ostatních cheiruridů, tedy od rodů Cheirurus, Sphaerexochus a jim podobných, se Ceraurus odlišuje kombinací hrbolkování, počtu článků a tvaru ocasních trnů. Hranice mezi rody jsou v této čeledi měkké a při určování starších sbírkových kusů je nutné počítat s tím, že jméno Ceraurus v nich pokrývá víc než dnes.

Výbrusy z Walcottova a Rustova lomu

Ve Walcottově a Rustově lomu ve státě New York se svinutá těla vyplnila kalcitem, takže vnitřek schránky zůstal zachovaný ve třech rozměrech. Walcott z nich připravil přes dvě stě padesát výbrusů; jen na druh Ceraurus pleurexanthemus jich připadá kolem sto padesáti, řezaných pod různými úhly. Objev oznámil roku 1876 a shrnul o pět let později.

Z řezů je patrné, že za tykadly následuje řada dvojvětevných končetin: spodní větev sloužila k chůzi, horní nesla lamely. Právě její funkce zůstala dlouho otevřená; novější práce ji vykládají jako žábru, tedy dýchací orgán, ne jako pomůcku k plavání nebo prohrabávání dna. Walcottovy destičky jsou dodnes uložené v Harvardu a ve Smithsonově ústavu a nová měření se na nich stále dělají.

Dravec, nebo mrchožrout

Cheiruridi mají hypostom pevně ukotvený k přednímu okraji hlavy – stavbu, kterou Fortey a Owens spojují se zvířaty, jež lovila nebo trhala větší kusy potravy, ne s filtrátory. U rodu Ceraurus to podpírá i tvar předních končetin. Jde ale o odvození ze stavby těla: obsah trávicí soustavy s určitelnými zbytky u rodu doložený není a mezi dravcem a mrchožroutem stavba schránky nerozhoduje.

Proč ho v Česku nenajdete

Ceraurus je rod Laurentie. Vyskytuje se ve státě New York, v Ontariu a Quebecu, na kanadské Arktidě a v oblasti Velkých jezer. Česká pánev ležela v ordoviku u jižních šířek na okraji Gondwany, tedy v jiné faunistické provincii, a cheiruridy tu zastupují jiné rody. Rozdělení ordovických trilobitových faun mezi kontinenty rozebírá kapitola ordovická diverzifikace.