Placoparia

Určovací znaky

1. Hlavový štít je půlkruhový až obdélníkový se zaoblenými předními rohy a nemá oči; zůstal po nich jen nízký oční val.
2. Hruď má jedenáct nebo dvanáct článků s volnými konci pleur – sestava připomíná žebra litinového radiátoru.
3. Ocasní štít je malý, osa má čtyři prstence a čtyři páry pleur končí lopatkovitě rozšířenými trny.
4. Lícní švy jsou opistoparijní, což je uvnitř podřádu Cheirurina výjimka; ostatní rody mají švy proparijní.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Jemnozrnné kaly na dně chladného šelfu vysokých jižních šířek. Nejhojnější je rod v tmavých břidlicích s pelosideritovými konkrecemi, tedy pod hladinou vlnění.

Potrava. V trávicí trubici některých exemplářů zůstal hrubý sediment. To odpovídá zvířeti, které polykalo materiál ze dna a trávilo z něj organickou složku; ztráta očí tomuto výkladu neodporuje.

Ve světě. Gondwana a přilehlé oblasti: Čechy, Francie, Německo, Španělsko, Portugalsko, Wales a Maroko. Rozšíření kopíruje pás chladných šelfů podél severního okraje Gondwany.

Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.

České lokality

• Osek u Rokycan
• Praha-Šárka

Placoparia je rod, u kterého se ví víc než jen tvar schránky. Pelosideritové konkrece z okolí Rokycan uzavřely těla dřív, než je stačil sediment stlačit, a v nich se dochovaly části, které jinde chybějí: mnohočlánková tykadla a náplň trávicí trubice.

Podle čeho rod poznáte

První znak je záporný – hlava nemá oči. Zůstal po nich jen nízký oční val, který se táhne od glabely k okraji. Druhý znak je hruď: jedenáct nebo dvanáct článků, jejichž pleury nejsou srostlé v souvislý okraj, ale končí volně a zaobleně vedle sebe. Přirovnání k žebrům litinového radiátoru se v popisné literatuře ujalo a přesnější se hledá těžko.

Ocasní štít je malý, se čtyřmi prstenci na ose, a čtyři páry jeho pleur končí trny rozšířenými do plochých lopatek, které zapadají do zářezů na okraji hlavy.

Ve stejných vrstvách se běžně vyskytuje Ormathops, který má naopak velké oči. Rozlišení proto bývá snadné – pokud je zachovaná hlava. Na rozdrcených kusech z břidlic zbývá porovnat tvar ocasního štítu.

Výjimka mezi cheirurinami

Podřád Cheirurina uvnitř řádu Phacopida má lícní švy proparijní, tedy končící před lícním koutem. Placoparia je má opistoparijní, končící za koutem – a rod Pliomera, se kterým bývá řazen do téže čeledi, gonatoparijní, tedy přesně v koutu. Uvnitř jedné skupiny tak nacházíme všechny tři možné typy švu. Znak, který se u trilobitů běžně používá k vymezení velkých celků, tady zjevně nefunguje spolehlivě.

Zařazení rodu se proto mění. Bývá vedený v čeledi Pliomeridae, ale i v samostatné podčeledi Placopariinae nebo v čeledi Placopariidae; volba závisí na tom, jakou váhu autor švu přisoudí.

Zámek na stočení

Vnější okraj volných lící nese zářezy, do kterých přesně zapadají konce hrudních pleur a prvního páru pygidiálních trnů. Stočené zvíře tak nemělo jen přiložené štíty – mělo je zaklesnuté. Nekalcifikovaná spodní strana těla zůstala uzavřená a nešlo ji rozevřít tlakem zvenčí.

Stejné řešení má i rod Pliomera, u ostatních trilobitů se v této podobě neobjevuje. Různým způsobům stočení a tomu, co z nich plyne, se věnuje kapitola hruď a článkování.

Co jedl

Hrubý sediment nalezený uvnitř trávicí trubice je jeden z mála přímých dokladů potravy u ordovického trilobita. Ukazuje na zvíře, které polykalo materiál ze dna a živilo se organickou složkou v něm. Slepota takovému způsobu života nevadí, jak rozvádí kapitola potrava a způsob života; naopak u trilobitů žijících v kalu a v hlubších, tmavších polohách šelfu se ztráta očí objevuje opakovaně.

Nálezy z Oseku u Rokycan a z Divoké Šárky pocházejí z tmavých břidlic uložených pod hladinou vlnění. Rod je v nich natolik určující, že se česká i zahraniční literatura odkazuje na „společenstvo s Placoparia“ jako na ustálenou jednotku.