Nobiliasaphus

Určovací znaky

1. Na ose ocasního štítu jsou terasovité lišty stočené dopředu do ostrého písmene V; jiné rody Asaphidae je mají rovné nebo obloukovité.
2. Před glabelou zůstává široké hladké pole, které zabírá znatelnou část délky hlavy.
3. Lícní trny jsou dlouhé a u dobře zachovaných kusů sahají dozadu až k přednímu okraji ocasního štítu.
4. Oči jsou velké a sedí po stranách glabely, na jejíž bázi bývá drobný hrbolek.
5. Hruď má osm článků s dobře znatelnými bočními laloky.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Mělčí až středně hluboká šelfová moře na severním okraji Gondwany. V Barrandienu se nachází v prachovcích a jílovitých břidlicích s bohatou doprovodnou faunou.

Potrava. Stavba hypostomu a končetin odpovídá živočichovi, který sbíral potravu z povrchu dna. Databázové zdroje vedou rod jako dravce; přímý doklad o kořisti však u něj chybí a jde o zařazení odvozené ze srovnání v rámci čeledi.

Ve světě. Perigondwanská oblast: Čechy, Španělsko, Portugalsko, Francie, Itálie (Sardinie), Turecko a Maroko. Rozšíření kopíruje pás mělkých moří podél severního okraje Gondwany.

Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.

České lokality

• Zahořany

Rod, který nese jméno podle Barrandova druhu Asaphus nobilis z roku 1846, patří mezi české ordovické trilobity k těm nápadnějším: velké oči, dlouhé lícní trny a široký ocasní štít, na kterém se dají i na zploštělém otisku přečíst jemné lišty. Typová oblast leží na Berounsku, v zahořanském souvrství.

Podle čeho rod poznáte

Rozhodující znak je na ose ocasního štítu. Terasovité lišty tam nejdou napříč ani v obloucích, ale lámou se dopředu do ostrého písmene V. Tento tvar odděluje rod od ostatních zástupců čeledi Asaphidae spolehlivěji než celkový obrys, který je u asafidů podobný napříč rody.

Druhý znak je široké hladké pole před glabelou. Zabírá znatelnou část délky hlavy, takže hlava vypadá dopředu protažená. Třetí je délka lícních trnů: u dobře zachovaných kusů dosahují až k přednímu okraji ocasního štítu.

Konec ocasního štítu k určení rodu naopak nepomůže. Typový druh N. nobilis je vzadu zaoblený, jiné druhy rodu vybíhají v krátký hrot – jméno druhu N. caudiculatus na to přímo odkazuje.

Rod vytvořený z Barrandova druhu

Barrande popsal zvíře jako Asaphus nobilis, protože v polovině 19. století sloužil rod Asaphus jako sběrné jméno pro hladké trilobity s velkým ocasním štítem. Samostatný rod z něj vydělili Přibyl a Vaněk až v roce 1965. Ve starší české literatuře proto totéž zvíře najdete pod jmény Asaphus nobilis i Opsimasaphus (Nobiliasaphus) nobilis.

Rozdíl není jen formální. Zatímco Asaphus zůstává vázaný na Baltiku, Nobiliasaphus patří k faunám severního okraje Gondwany. Jeho výskyt v Čechách, na Iberském poloostrově, ve Francii, na Sardinii, v Turecku a v Maroku odpovídá pásu mělkých moří kolem tehdejšího jižního kontinentu.

Co říká o poloze české pánve

Rod patří k dokladům, kterými se opírá zařazení pražské pánve do perigondwanské oblasti. Sdílená fauna s Iberií, Sardinií a Marokem je argument stejného druhu jako u ostatních ordovických skupin: pokud by česká pánev ležela u Baltiky, čekali bychom tu rod Asaphus a jeho příbuzné, a ne tuto sestavu.

V Barrandienu se rod objevuje už v šáreckém souvrství a přetrvává přes vinické a zahořanské až do bohdaleckého. Takový rozsah z něj dělá běžnou složku svrchnoordovických společenstev, se kterou se sběratel na Berounsku setká vedle rodů Dalmanitina a Deanaspis.