Asaphida · Cyclopygidae
Pricyclopyge
Pelagický ordovický trilobit s obříma očima, které obtáčejí hruškovitou glabelu, a se dvěma okrouhlými terčíky na třetím hrudním článku. V šáreckém souvrství jde o nejběžnějšího cyklopygida.
Asaphida · Cyclopygidae
Cyclopyge
Ordovický trilobit s očima přes celou líci, šesti hrudními články a bez lícních trnů. Plaval ve volné vodě na spodní hranici průniku světla; typový druh popsal Barrande z pražské pánve.
Stratigrafický rozsah
470–443,8 Ma · ordovik
- Typový druh
- Cyclopyge rediviva (Barrande, 1846)
- Velikost
- 15–40 mm
- Hrudní články
- 6
- Způsob života
- obyvatel volné vody
- V Česku
- doložen
Určovací znaky
- Oční plocha zabírá téměř celou volnou líci a u některých druhů se obě oči vpředu dotýkají.
- Lícní trny chybějí a obrys hlavy plynule navazuje na hruď.
- Týlní prstenec splynul s glabelou, hlavu proto nepřetíná žádná příčná rýha.
- Hruď má jen šest článků a jejich postranní laloky jsou krátké.
- Ocasní štít je velký, hladký a bez zřetelných žeber.
Pozor na záměnu
Zaměnit lze hlavně příbuzné rody téže čeledi. Pricyclopyge má glabelu ve tvaru obrácené hrušky a na třetím hrudním článku dvojici okrouhlých terčíků, na samostatných hlavových štítech ale tento rozdíl vidět není.
Výskyt a způsob života
Prostředí. Otevřené moře nad hlubším šelfem. Rod provázejí graptolity a slepí bentičtí trilobiti, tedy fauna prostředí, kam dopadá jen slabé světlo.
Potrava. Stavba očí odpovídá zvířeti, které v šeru sledovalo pohybující se kořist; převažující výklad mluví o lovu drobného planktonu. Přímý doklad, například obsah trávicí soustavy, u rodu chybí.
Ve světě. Čechy, Anglie, Wales, Švédsko, Maroko, Newfoundland a Spojené státy; druh C. recurva pochází z ordoviku jižní Číny. Výskyty sledují pás hlubších šelfů kolem Gondwany, Baltiky i Laurentie.
Žil ve volné vodě nad dnem; poznává se podle velkých očí a lehké schránky.
České lokality
U rodu Cyclopyge zabírají oči většinu hlavy. Volná líce se zúžila na proužek pod oční plochou a u některých druhů se obě oči vpředu setkávají. Jméno zavedli Hawle a Corda roku 1847; Barrande popsal tatáž zvířata už o rok dříve jako Egle, jenže to jméno mezitím patřilo rodu much a muselo ustoupit.
Podle čeho rod poznáte
Rozhodují tři znaky čitelné i ze samostatného hlavového štítu. Oční plocha je vysoká, silně vyklenutá a sahá od zadního okraje hlavy skoro k přednímu. Lícní trny chybějí. Týlní prstenec splynul s glabelou, takže hlavu nepřetíná žádná příčná rýha, o kterou by se dal zachytit pohled.
Souvislá těla se najdou zřídka. Když je máte, spočítejte hrudní články: je jich šest a jejich postranní laloky jsou krátké, takže hruď zabírá kratší úsek těla než hlava. Ocasní štít je proti tomu velký, hladký a povrchové rýhy na něm bývají setřelé.
Nejbližší záměnou je Pricyclopyge s glabelou ve tvaru obrácené hrušky a s dvojicí terčíků na třetím hrudním článku. Na úlomcích tyhle znaky nepomohou a určení zůstane u čeledi.
Zvíře, které neleželo na dně
Velké oči, hladká schránka bez trnů a zkrácená hruď se u trilobitů objevují společně jen tam, kde zvíře nežilo na dně. Sedimenty ten výklad podpírají: Cyclopyge se nachází v tmavých břidlicích spolu s graptolity a se slepými bentickými rody. Jak hluboko cyklopygidi plavali, se dá odečíst z optiky jejich očí – postup i výsledné číslo uvádí profil rodu Pricyclopyge.
Rozšíření rodu k tomu sedí. Mělkovodní trilobiti bývají vázaní na jediný kontinent, kdežto Cyclopyge se najde v Čechách, Anglii, Švédsku, Maroku i na Newfoundlandu. Zvíře, které plavalo, překonalo pánve, jež byly pro bentické rody hranicí. Rod se vede v řádu Asaphida, i když postavení celé čeledi Cyclopygidae se v revizích mění a část autorů ji drží stranou.
Barrandův Egle a české nálezy
Typový druh Cyclopyge rediviva pochází z pražské pánve. Rod v ní provází svrchnoordovické jednotky: vinické, zahořanské, bohdalecké a králodvorské souvrství.
Ve starším šáreckém souvrství, jinak na trilobity nejbohatší jednotce pánve, zastupují čeleď hlavně Pricyclopyge, Degamella a Girvanopyge. Starší práce přitom většinu z nich vedly jako podrody rodu Cyclopyge. V literatuře 19. a první poloviny 20. století proto jméno pokrývá širší okruh zvířat než dnes a starší určení je nutné brát s rezervou.
Konec s ordovikem
Čeleď Cyclopygidae nepřežila hranici ordoviku a siluru. U skupin vázaných na otevřenou vodu jde o obvyklý osud: zvířata, jejichž larvy se vznášejí ve vodním sloupci, jsou při rychlé změně oceánské cirkulace zranitelnější než bentické rody s krátkým larválním vývojem. Chatterton a Speyer tento vztah doložili statisticky na ordovických trilobitech jako celku. Pro jednotlivý rod z něj příčina jeho zániku neplyne, ukazuje jen, kde bylo riziko vyšší.
Zařazení
Rod patří do řádu Asaphida. Velký ocasní štít a spodní střední šev.
Zdroje
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Fortey, R. A. (1985): Pelagic trilobites as an example of deducing the life habits of extinct arthropods. Transactions of the Royal Society of Edinburgh: Earth Sciences, 76, s. 219–230.Doklady pro život ve vodním sloupci u rodů s obrovskýma očima.
- McCormick, T. – Fortey, R. A. (1998): Independent testing of a paleobiological hypothesis: the optical design of two Ordovician pelagic trilobites reveals their relative paleobathymetry. Paleobiology, 24(2), s. 235–253.Odvození hloubky, ve které rody žily, z optických vlastností očí.
- Clarkson, E. N. K. (1979): The visual system of trilobites. Palaeontology, 22(1), s. 1–22.Popis holochroálních a schizochroálních očí.
- Chatterton, B. D. E. – Speyer, S. E. (1989): Larval ecology, life history strategies, and patterns of extinction and survivorship among Ordovician trilobites. Paleobiology, 15(2), s. 118–132.Vztah mezi způsobem života larev a šancí skupiny přežít vymírání.
- Barrande, J. (1852–1911): Système silurien du centre de la Bohême. díly I–VIII. vlastním nákladem, Praha a Paříž.Základní popisné dílo české paleozoické fauny. Zdroj pro původní popisy většiny barrandienských rodů a pro Barrandovo sledování růstu trilobitů.
- The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.
Souvislosti
Kapitoly, které rod zmiňují
Snadná záměna
Rody, které vypadají podobně
Proetida · Telephinidae
Carolinites
Drobný ordovický trilobit s velkýma očima, který žil v horních vrstvách oceánu. Druh Carolinites genacinaca má nejširší doložené rozšíření ze všech trilobitů – najdete ho na všech ordovických kontinentech v pásu kolem rovníku.