Otarion

Určovací znaky

1. Glabela je krátká, silně nafouklá a dopředu zaoblená; postranní rýhy jsou slabé nebo chybějí.
2. Před glabelou zůstává široké předglabelární pole a plochý lem oddělený rýhou.
3. Povrch hlavového štítu nese hrubší hrbolky, které u dobře zachovaných kusů tvoří pravidelný vzor.
4. Lícní trny jsou dlouhé a tenké, oči drobné a posazené blízko glabely.
5. Ocasní štít je malý, s několika málo osními kroužky a hladkým okrajem.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Vápnitý kal a vápence pražské pánve, od klidnějších poloh kopaninského souvrství až po devonské vápence. Rod snášel různá dna a v jednotlivých vrstvách bývá doprovodným, ne převládajícím prvkem.

Potrava. Volně uložený hypostom aulacopleuridů se spojuje se sběrem drobných částic ze dna. Co rod jedl, se z toho neodvodí; obsah střeva u něj doložený není.

Ve světě. Silur a devon Evropy, Severní Ameriky, severní Afriky, střední Asie, Číny a Austrálie. Nejhustší záznam pochází z Barrandienu a ze silurských vrstev severozápadní Kanady.

Pohyboval se po povrchu dna a potravu sbíral z jeho svrchní vrstvy.

České lokality

• Praha-Řeporyje

Jméno Otarion je jedno z nejstarších rodových jmen trilobitů opřených o český materiál. Zenker je zavedl roku 1833, tedy devatenáct let předtím, než vyšel první svazek Barrandova Système silurien. Typový druh Otarion diffractum pochází ze svrchního siluru pražské pánve, z vrstev, které se dnes vedou jako kopaninské souvrství.

Podle čeho rod poznáte

Hlavový štít nese všechno podstatné. Glabela je krátká a nafouklá do polokoule, takže z profilu vystupuje nad okolní líce. Před ní leží široké předglabelární pole a za ním plochý lem. Povrch je pokrytý hrbolky, které se u dobře zachovaných kusů skládají do pravidelných řad – na zvětralém materiálu z nich zbude jen drsný povrch a určování se opírá o tvar glabely.

Hruď má u typového druhu třináct až patnáct článků. Úplné exempláře jsou ale vzácné: schránka je tenká a rozpadá se na cranidia, volné líce a ocasní štíty, takže většina nálezů je určená právě podle hlavy.

Otarion, nebo Cyphaspis?

Oba rody tvoří spolu s karbonským rodem Namuropyge skupinu Otarionini a jejich vzájemné postavení jako sesterských větví se opírá o shodný vzor juvenilních trnů na hlavovém štítu. Nejstarší druhy obou rodů se objevují současně ve wenlocku a v terénu se pletou. Rozhoduje hruď: Cyphaspis má jedenáct článků a u většiny druhů trn na šestém osním kroužku, Otarion má hruď delší a bez trnu.

Starší literatura vedla hranici mezi oběma rody jinde. České druhy se v pracích devatenáctého a dvacátého století objevují pod jmény Otarion (Cyphaspis) i Otarion (Conoparia), takže tatáž zvířata najdete pod různými kombinacemi. Nejde o chybu určení, ale o proměnu rodového vymezení.

Kam rod patří

Většina novějších prací řadí Otarion do čeledi Aulacopleuridae k rodu Aulacopleura, podčeleď Otarioninae. Paleobiology Database a část starší literatury pro tutéž skupinu používá samostatnou čeleď Otarionidae. Rozdíl je v tom, jakou váhu autor přisoudí stavbě hlavového lemu proti počtu hrudních článků; obě řešení se používají souběžně.

Nejistý zůstává i spodní okraj rozsahu. Ordovické záznamy rodu z Britských ostrovů a Severní Ameriky se v revizích ukázaly jako jiné rody, takže spolehlivá historie rodu začíná až v siluru.

Kde ho hledat

V Česku je rod znám z celého silurského sledu pražské pánve a pokračuje do spodního devonu. Nejdostupnější jsou lomy U Požárů v Praze-Řeporyjích, kde se dá sled kopaninského a přídolského souvrství sledovat na krátké vzdálenosti. Nálezy bývají drobné a snadno se přehlédnou mezi úlomky ostatní fauny.