Proetida · Phillipsiidae
Liobole
Drobný proetid ze spodnokarbonského kulmu. V Česku patří k mála rodům, které dokládají, že trilobiti u nás nekončí devonem.
Proetida · Phillipsiidae
Archegonus
Karbonský proetid, na kterém stojí členění spodnokarbonských trilobitů. Rod se dělí na řadu podrodů a jeho jméno proto v literatuře pokrývá širší okruh zvířat.
Stratigrafický rozsah
358,9–330,3 Ma · karbon
- Velikost
- 10–30 mm
- Hrudní články
- 9
- Způsob života
- obyvatel hlubšího šelfu
- V Česku
- doložen
Určovací znaky
- Povrch schránky je jemně zrnitý, u některých podrodů s nízkými hrbolky.
- Glabela se dopředu zužuje a je od lící oddělená zřetelnými rýhami.
- Ocasní štít má osu s osmi až dvanácti kroužky a zřetelná postranní žebra.
- Oči jsou dobře vyvinuté a posazené blízko glabely.
Pozor na záměnu
Od rodu Liobole se odlišuje zrnitým povrchem a počtem kroužků na ocasním štítu. Určení do podrodu, na kterém stojí stratigrafické použití, je prací se srovnávacím materiálem.
Výskyt a způsob života
Prostředí. Kulmské jílovce a droby, tedy hlubší pánev s rychlým přínosem materiálu. Vápnité polohy uvnitř sledu obsahují nejhojnější faunu.
Potrava. Stavba hypostomu odpovídá zvířeti, které sbíralo drobné částice z povrchu dna.
Ve světě. Kulmské pánve Evropy od Britských ostrovů po Polsko, dále severní Afrika. Rozšíření odpovídá pásu pánví podél variského orogénu.
Obýval hlubší, špatně osvětlené části šelfu.
České lokality
Rod Archegonus zavedl Hermann Burmeister roku 1843, tedy v době, kdy se karbonští trilobiti teprve začínali třídit. Jméno se od té doby používá široce a řada druhů se pod ním vede jen v podrodovém zařazení.
Podle čeho rod poznáte
Celkovým tvarem se rod neliší od ostatních kulmských proetidů: oválné tělo, devět hrudních článků, hlavový a ocasní štít zhruba stejné délky. Rozhodují drobnosti – jemně zrnitý povrch, zřetelné rýhy kolem glabely a počet kroužků na ose ocasního štítu.
Praktický důsledek: na zploštělém materiálu z kulmských břidlic se určení často zastaví u čeledi. Kdo chce jít dál, potřebuje nezploštělý kus z vápnité polohy.
Rod jako sběrná kategorie
Členění spodnokarbonských proetidů se opírá o drobné znaky ocasního štítu a hlavy, a proto se s každou revizí mění. Archegonus se dělí na několik podrodů, které jiní autoři vedou jako samostatné rody. Ve starší literatuře proto jméno pokrývá širší okruh zvířat než dnes a určení ze sbírkových etiket je nutné brát s rezervou. Podobný osud potkal většinu jmen zavedených v devatenáctém století; obecně ho popisuje heslo o revizi.
Poslední sto milionů let
Karbonští proetidi jsou už jen zbytkem toho, co bylo v ordoviku. Rody jako Archegonus nebo Liobole drží skupinu při životě až do permu, ale v pestrosti ani v počtu se ordovickým faunám nepřibližují.
Zařazení
Rod patří do řádu Proetida. Poslední řád, který přežil až na konec permu.
Zdroje
- Owens, R. M. (2003): The stratigraphical distribution and extinctions of Permian trilobites. Special Papers in Palaeontology, 70, s. 377–397.Poslední rody trilobitů a jejich zánik.
- Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata, 4, s. 227–239.Původní vymezení řádu Proetida.
- Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
- Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
- Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
- The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.
Snadná záměna
Rody, které vypadají podobně
Proetida · Phillipsiidae
Cummingella
Karbonský trilobit, kterého Reed roku 1942 vyčlenil z rodu Phillipsia. Patří k nejběžnějším trilobitům britského a belgického uhelného vápence a je doložený i ze spodního karbonu Moravy.
Proetida · Phillipsiidae
Paladin
Karbonský trilobit s devíti hrudními články, jeden z mála rodů, které v mělkých mořích po devonu zbývaly. Jméno jeho typového druhu se dostalo až před Mezinárodní komisi pro zoologickou nomenklaturu.