Proetida · Phillipsiidae

Liobole

(Richter & Richter, 1949)

Drobný proetid ze spodnokarbonského kulmu. V Česku patří k mála rodům, které dokládají, že trilobiti u nás nekončí devonem.

Stratigrafický rozsah

kambriumordoviksilurdevonkarbonperm

358,9–330,3 Ma · karbon

Velikost
8–25 mm
Hrudní články
9
Způsob života
obyvatel hlubšího šelfu
V Česku
doložen
Zploštělá schránka drobného karbonského trilobita rodu Liobole v jemnozrnné hornině
Liobole. Foto AtmosPhysicist, licence CC BY-SA 4.0, originál. Zmenšení při zachování poměru stran a převod do formátu WebP.
Schéma proporcí odvozené z popisných znaků v datech profilu. Přerušovaná čára značí lícní šev.

Určovací znaky

  1. Povrch schránky je hladký až velmi jemně zrnitý, bez hrbolků a trnů.
  2. Glabela se dopředu zužuje a je zaoblená; postranní rýhy jsou mělké.
  3. Ocasní štít má zřetelnou osu s několika kroužky a hladká postranní pole.
  4. Hlavový a ocasní štít jsou přibližně stejně velké, hruď má devět článků.
Pozor na záměnu

Od ostatních kulmských proetidů, hlavně od rodu Archegonus, se odlišuje hladkým povrchem a členěním ocasního štítu. Na otřelém materiálu z břidlic je rozdíl často nečitelný.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Jílovce a droby kulmské pánve, tedy hlubší, rychle zanášené prostředí. Vápnité polohy uvnitř jílovců obsahují hojnou faunu.

Potrava. Drobné tělo a stavba hypostomu odpovídají zvířeti, které sbíralo částice z povrchu dna. Přímý doklad o potravě chybí.

Ve světě. Kulmské pánve střední a západní Evropy, zejména Rýnské břidličné pohoří a Nízký Jeseník. Rozšíření sleduje pás hlubších pánví na severním okraji variského orogénu.

Obýval hlubší, špatně osvětlené části šelfu.

České lokality

Karbonské trilobity si málokdo spojí s Českem, protože pozornost patří Barrandienu. V kulmských jílovcích Nízkého Jeseníku ale trilobiti jsou – jen jich je málo, jsou drobní a patří výhradně k proetidům.

Podle čeho rod poznáte

Tělo je malé a nenápadné: oválné, hladké, s hlavovým a ocasním štítem zhruba stejné délky. Glabela se dopředu zužuje a její postranní rýhy jsou tak mělké, že na zploštělém materiálu často zaniknou.

Nejpoužitelnějším znakem zůstává povrch. Zatímco příbuzný Archegonus bývá jemně zrnitý, u rodu Liobole je schránka hladká. Rozdíl je malý a na kusech z břidlic ho lze přehlédnout, takže určení do rodu vyžaduje dobré zachování.

Trilobiti po devonu

Devonské vymírání skončilo pro všechny řády kromě proetidů. Karbonské rody proto vypadají podobně: drobné tělo, hladký povrch, žádné trny. Není to náhoda – přežila jediná linie a její stavba těla určila, jak trilobiti vypadali posledních sto milionů let své existence. Průběh popisuje kapitola ústup po ordoviku.

České nálezy

Materiál pochází z kulmu Nízkého Jeseníku, kde se v jílovcích vyskytují vápnité polohy s hojnou faunou. Nejznámější je Oblík u Dívčího Hradu na Bruntálsku. Prostředí je tu jiné než v barrandienských vápencích: hlubší pánev rychle zanášená materiálem z rostoucího pohoří.

Zařazení

Rod patří do řádu Proetida. Poslední řád, který přežil až na konec permu.

Zdroje

  1. Owens, R. M. (2003): The stratigraphical distribution and extinctions of Permian trilobites. Special Papers in Palaeontology, 70, s. 377–397.Poslední rody trilobitů a jejich zánik.
  2. Fortey, R. A. – Owens, R. M. (1975): Proetida — a new order of trilobites. Fossils and Strata, 4, s. 227–239.Původní vymezení řádu Proetida.
  3. Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
  4. Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
  5. Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
  6. The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.

Snadná záměna

Rody, které vypadají podobně

Proetida · Phillipsiidae

Archegonus

Karbonský proetid, na kterém stojí členění spodnokarbonských trilobitů. Rod se dělí na řadu podrodů a jeho jméno proto v literatuře pokrývá širší okruh zvířat.

Velikost
10–30 mm
Způsob života
obyvatel hlubšího šelfu
V Česku
doložen

Proetida · Phillipsiidae

Cummingella

Karbonský trilobit, kterého Reed roku 1942 vyčlenil z rodu Phillipsia. Patří k nejběžnějším trilobitům britského a belgického uhelného vápence a je doložený i ze spodního karbonu Moravy.

Velikost
10–30 mm
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen

Proetida · Phillipsiidae

Griffithides

Karbonský trilobit s nápadně vyklenutou, téměř kulovitou hlavou. Jméno se sto let používalo pro širokou směs karbonských proetidů a otázku jeho typového druhu musela řešit nomenklaturní komise.

Velikost
15–40 mm
Způsob života
lezec po dně
V Česku
doložen