Peronopsis

Určovací znaky

Hlavový a ocasní štít jsou přibližně stejně velké a mezi nimi leží jen dva hrudní články.
Oči, oční laloky ani lícní švy chybějí; obrys hlavy je hladký a souvislý.
Glabela je protáhlá, s rovnoběžnými okraji a s jedinou zřetelnou příčnou rýhou.
Okraj obou štítů je hladký, bez trnů a bez hrbolků.
Vzhledem k slabému spojení obou štítů se materiál nejčastěji najde rozpadlý na samostatné hlavy a ocasní štíty.

Pozor na záměnu

Rody Condylopyge a Phalagnostus se v Jincích a ve Skryjích vyskytují ve stejných vrstvách a bez lupy se od tohoto rodu neodliší. U rodu Condylopyge je přední lalok glabely rozšířený do stran, u tohoto rodu není. Řada druhů popsaných původně jako Peronopsis dnes patří do rodů Ammagnostus, Pentagnostus nebo Acadagnostus.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Jemnozrnné břidlice mělkých i hlubších šelfových moří. Rod se najde v celém rozsahu prostředí, což odpovídá životu ve vodním sloupci, ne na dně.

Potrava. Přímý doklad chybí, protože končetiny rodu známé nejsou. Podle stavby těla a podle rozšíření se uvažuje o filtraci drobných částic z vody nebo o vazbě na plovoucí těla a řasy.

Ve světě. Evropa, Asie, Austrálie a Severní Amerika. Široké rozšíření nezávislé na typu dna z rodu dělá užitečný nástroj pro dálkovou korelaci středokambrických vrstev.

Žil ve volné vodě nad dnem; poznává se podle velkých očí a lehké schránky.

České lokality

Rod Peronopsis má k Čechám bližší vztah, než se u kosmopolitní skupiny čeká. Jeho typový druh popsal roku 1845 Ernst Beyrich v práci věnované českým trilobitům a samotný rod o dva roky později vymezili v Praze Ignác Hawle a August Corda. Materiál, na kterém obojí stojí, pochází z jineckého souvrství.

Podle čeho rod poznáte

Tělo je dlouhé nejčastěji pět až deset milimetrů. Hlavový a ocasní štít jsou přibližně stejně velké a mezi nimi leží jen dva hrudní články – to je znak celého podřádu Agnostina, ne jen tohoto rodu. Oči, oční laloky ani lícní švy chybějí.

Rod se od ostatních agnostidů odlišuje tvarem glabely: je protáhlá, má rovnoběžné okraje a přetíná ji jediná zřetelná příčná rýha. U rodu Condylopyge, který se v Jincích i ve Skryjích vyskytuje ve stejných vrstvách, je přední lalok glabely rozšířený do stran. Rozdíl je v milimetrech a bez lupy se nedá spolehlivě posoudit.

Spojení mezi hlavou a ocasním štítem bylo slabé, takže se úplní jedinci najdou zřídka. Většina materiálu jsou samostatné hlavy a samostatné ocasní štíty, které je nutné určovat odděleně.

Agnostidi zavření v hyolitech

Z Jinec je popsaný nález, který nemá u trilobitů obdoby: celí, nerozpadlí jedinci druhu Peronopsis integra uvnitř kuželovitých schránek hyolitů. Zvířata se do prázdné schránky dostala ještě před pohřbením a zůstala v ní celá, zatímco kolem se ukládal jemný kal.

Výklad je nejistý. Nabízí se úkryt při svlékání, kdy je čerstvě svlečené zvíře nejzranitelnější, ale i pasivní naplavení prázdné schránky. Ať tak či onak, nález ukazuje, že agnostidi se v prostoru pohybovali sami, aktivně, a nebyli jen pasivně roznášeni proudem.

K čemu je rod dobrý ve stratigrafii

Agnostidi se nacházejí v mělkovodních i hlubokovodních vrstvách stejného stáří a na několika kontinentech současně. To je vlastnost, kterou většina kambrických trilobitů nemá – ti bývají vázaní na určitý typ dna a na určitou provincii. Mezinárodní členění středního kambria proto stojí na agnostidech víc než na velkých formách typu Paradoxides, které se dají korelovat jen uvnitř severoatlantické oblasti.

Právě široké rozšíření nezávislé na prostředí je hlavní argument pro to, že agnostidi žili ve vodním sloupci, ne na dně. Přímý doklad z končetin je ale k dispozici jen u jediného rodu, Agnostus, a i ten se vykládá různě.

Zařazení

Rod patří do řádu Agnostida. Drobní, slepí, se dvěma hrudními články.

Zdroje

Whittington, H. B. a kol. (1997): Treatise on Invertebrate Paleontology, Part O, Arthropoda 1, Trilobita, Revised. sv. 1. Geological Society of America a University of Kansas.Souhrnná morfologie, terminologie a systematika trilobitů.
Adrain, J. M. (2011): Class Trilobita Walch, 1771. In: Zhang, Z.-Q. (ed.): Animal biodiversity — an outline of higher-level classification. Zootaxa, 3148, s. 104–109.Klasifikace řádů, kterou web používá jako výchozí.
Müller, K. J. – Walossek, D. (1987): Morphology, ontogeny, and life habit of Agnostus pisiformis from the Upper Cambrian of Sweden. Fossils and Strata, 19, s. 1–124.Jediné podrobně známé končetiny agnostida a doklady pro jeho způsob života.
Barrande, J. (1852–1911): Système silurien du centre de la Bohême. díly I–VIII. vlastním nákladem, Praha a Paříž.Základní popisné dílo české paleozoické fauny. Zdroj pro původní popisy většiny barrandienských rodů a pro Barrandovo sledování růstu trilobitů.
Chlupáč, I. – Brzobohatý, R. – Kovanda, J. – Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. Academia, Praha.Stratigrafie a vývoj Barrandienu v širším rámci české geologie.
Vaněk, J. – Valíček, J. (2001): New index of the genera, subgenera and species of the Barrandian trilobites. Palaeontologia Bohemiae, 7, s. 1–49.Aktualizovaný soupis barrandienských rodů a druhů.
The Paleobiology Database (průběžně aktualizováno): Paleobiology Database. https://paleobiodb.org/Ověření stratigrafického a zeměpisného rozšíření rodů.