Conocoryphe

Určovací znaky

1. Oči chybějí. Z celého očního ústrojí zbývá nanejvýš nitkovité oční žebro vedoucí od předního rohu glabely k lícnímu koutu.
2. Glabela se dopředu zužuje a od předního okraje ji odděluje nápadné úzké vyklenuté předglabelární pole.
3. Hruď má čtrnáct článků a osní část z celkové šířky zabírá jen asi pětinu.
4. Lícní trny jsou štíhlé a sahají dozadu ke čtvrtému hrudnímu článku; u většiny nálezů jsou odlomené.

Výskyt a způsob života

Prostředí. Jemné bahnité dno v hlubší, špatně prosvětlené části šelfu. V českém kambriu tvoří rod spolu s rodem Ellipsocephalus jádro hlubšího ze společenstev, která z jineckého souvrství vyčlenil Fatka.

Potrava. Rod se řadí mezi zvířata živící se odumřelou organickou hmotou z povrchu sedimentu. Výklad se opírá o stavbu hypostomu a o polohu úst, ne o nález střevního obsahu.

Ve světě. Kromě Čech je rod uváděný z Francie, ze Španělska, z Turecka a ze Spojených států (Wisconsin).

Obýval hlubší, špatně osvětlené části šelfu.

České lokality

• Jince
• Skryje a Týřovice

Conocoryphe je nejběžnější slepý trilobit českého kambria. Hlavový štít je hladký, klenutý a bez jakékoli stopy po očních lalocích – a přesto po očích zbývá nitkovité žebro, které vede od předního rohu glabely k lícnímu koutu. Právě tenhle detail dělá z rodu užitečný příklad pro otázku, jak se slepota u trilobitů čte.

Podle čeho rod poznáte

Hlava je půlkruhová, glabela se dopředu zužuje a nese tři páry postranních rýh, které se nespojují přes střední osu. Mezi glabelou a předním okrajem leží úzké vyklenuté předglabelární pole, které je níž než sousední pevné líce a nedosahuje k nim – znak, podle kterého se rod pozná i na neúplném hlavovém štítu.

Hruď má čtrnáct článků a osní část zabírá zhruba pětinu celkové šířky. Pleury vybíhají kolmo od osy a končí zaoblenými hroty, ne trny. Ocasní štít je zhruba poloviční šířky proti hlavovému a má šest až osm článků. Lícní trny sahají ke čtvrtému hrudnímu článku, ale i na dobře zachovaných kusech bývají ulomené.

Slepota, která není úplná

Konokoryfidi oči nemají. Výjimkou je druh Conocoryphe oculata z oblasti Montagne Noire ve Francii, který má normálně vyvinutá zakřivená oční žebra, byť lícní šev zůstává na okraji hlavy jako u slepých příbuzných. Čočky se kvůli špatnému zachování nepodařilo doložit.

Nález se obvykle vykládá tak, že gen pro vývoj oka nebyl u konokoryfidů ztracen, jen potlačen, a že se u tohoto druhu potlačení uvolnilo. Jde o výklad opřený o jediný špatně zachovaný druh, ne o prokázaný mechanismus. Poloha očí a očních žeber na hlavě je popsaná v kapitole o hlavovém štítu.

Proč ztratil oči

Ztráta očí se u trilobitů spojuje se dvěma prostředími: s životem v sedimentu a s životem pod hranicí prosvětlení. U tohoto rodu mluví pro druhou možnost jeho výskyt. V jineckém souvrství tvoří Conocoryphe spolu s rodem Ellipsocephalus jádro společenstva, které se vykládá jako hlubší; mělčí společenstva jsou tvořena jinými rody. Tělo je zároveň ploché, ne klínovité, což zvíře, které se aktivně zavrtávalo, obvykle nebývá.

Ani jeden z argumentů ale není důkaz. Rozlišení hloubkových společenstev v jineckém souvrství stojí na relativním zastoupení rodů, a to je údaj citlivý na způsob sběru i na to, jak se schránky po smrti přemísťovaly.

Kolik druhů vlastně existuje

Typový druh popsal Schlotheim už roku 1823 jako Trilobites sulzeri, tedy dřív, než se ustálilo rodové jméno. Barrande později zavedl pro tutéž skupinu jméno Conocephalites, protože nevěděl, že Hawle a Corda mezitím rod pojmenovali Conocoryphe. Druh C. sulzeri se v české literatuře dělí na několik poddruhů – sulzeri, cirina, atlanta, tetralina – jejichž vymezení se opírá o proporce hlavového štítu a v různých pracích se liší. Materiál z Jinců a ze Skryjí je proto v muzejních sbírkách často vedený pod jmény, která dnešní revizi neodpovídají.